Dlouhá stoka
Většina nadupaných Tukanů si užívá dnes Jarní bahna a 2. závod kolem Třech Křížů, někteří fajnšmekři i v kombinaci s během. Já dávám dnes přednost vyjížďce, v bezva společnosti s průměrným věkem 66 let, ke Krásnu a ještě kousek za roh.
Jarní květy čekají na teplo, na povel k vyrašení a jsou jistě zvědavé jak přežili zimu naše tělesné schránky. Teplota u Lidlu lehce nad nulou a pro získání tělesné teploty a dobrého pocitu volíme nenáročný výjezd od vesničky SOS k hájovně Bor. Člověk se ani nezadýchá, nepropotí trika a výjezd k popravišti na Kozihorské je za námi. Na obzoru Krásenská věž, jen přejet louku a letiště. No koukáme jako z jara, louka přeoraná traktoristou, který si asi vzpomněl na výkony družstevních rolníků a s písní na rtech „…ach synku, synku, tatíček se ptá oral-li jsi..“ ji zoral jak moloděc na celinách. No polykáme nadávky, najíždíme kilometry kolem dokola v panenském terénu a jsme konečně na letišti a u Dlouhé stoky pod Krásenskou věží.
Slunce svítí, koukáme do kraje se vzpomínkou na Hartwiga Rupprechta, jedeme proti proudu vodního díla Flossgraben. Voda příjemně, melodicky jarně zurčí, bublá a kořenovka jak vyšitá se připomíná na zadní části těla. Poslední zbytky sněhu ve stínu a čeká nás sjezd do Bečova a výjezd po „Cestě z města“ k zelené značce. Opouštíme lesní terény a pod gumama sviští asfalt, který pod Stanovicemi opouštíme na lesní cestu a sjezd k přehradě v Březové, kde mne kamarádi opouští. Dávám si lalůček po panelce k vodárně, vychutnávám si sjezd ke Kome a lázněmi se probíjím k základně. Chvilka čekání, dojíždí s vítězným úsměvem Jirka a dostavují se další s potřebou načerpat kapaliny, svěřit se se svými dojmy z dnešního dne a navzájem si gratulovat ke všemu možnému. Sobota je za námi, computer ukazuje odjetých 70 kilometrů, což potvrzují i mé zadní tváře.
Napsat komentář