2013 07 16 Krudum

Dnes nás bylo mnoho, zřejmě jsem nestihl všechny nafotit, takže si nejsem jist, zda absentující náčelník dá prezenčku dohromady. Velitelské funkce se ujal Šampion, který, jak se dalo očekávat, nás dokonale namotal tak, že jsem chvílemi nejen neměl tušení o naší poloze, ale také o světových stranách. Trasa byla zpočátku jezdivá až nudná, kterou trochu zpestřil Láďův defekt již po prvním kilometru, loketská motokrosová trať či Pepínův karambol s mladým Makoňem na široké cyklostezce, způsobený něžným pohlavím vykonávajíc potřebu (no, neohlídni se!).

Po nějakém čase křížení Slavkovského lesa se z ničeho nic před námi objevil Krudum, před kterým pár prestižních jedinců zvýšilo tempo, aby kopec dobylo v co nejkratším čase. Od této chvíle začala ta pravá zábava. Dali jsme „levý“ downhil (či spíše trial ?) po žluté, což ocenili mnozí z nás. Přehoupli jsme se přes Nadlesí a Dvory a spustili se oblíbenou „zelenou“ do Lokte. Zde si Šampion napravil reputaci na jemu nedávno osudných schodech a po bravurním sjezdu prohlásil: „Jak je to jednoduché!“. Jelikož bylo již krátce před osmou, naší hlavní prioritou se stal co nejrychleší přesun na základnu, tudíž jsme zvolili trasu podél řeky do Doubí. Díky mé přítomnosti na chvostu dokonale rozjetého vláčku, který vířil neskutečná oblaka prachu (je přece „suchej rok“), můj obličej připomínal horníka z jáchymovských dolů po osmihodinové směně. U Kubrychtů nás opět očekával Dan, který se zřejmě rozhodl svou odměnu za tyto weby investovat do našich žíznivých krků formou tvrdšího moku. A tak bylo veselo.
Moje bajkerské zážitky pokračovaly i po opuštění naší tradiční osvěžovny. Při návratu kolem půlnoci do své domoviny ve Všeborovicích mi byla osudná rozsáhlá rekonstrukce místní komunikace spojená s odstávkou veřejného osvětlení. Přední bílá blikačka mne bohužel neochránila před pádem do první díry a před zaujmutím vodorovné polohy jsem se dokonale omotal kolem řídítek. Vstal jsem a po zjištění, že mé tělo utrpělo jen pár odřenin a pohmožděnin jsem se vydal na poslední vrchařskou prémii před vytouženou sprchou a postelí. Po otevření garáže a rozsvícení světla jsem s hrůzou zjistil, že mi na řídítkách chybí kompjůtr. Díky své prudké inteligenci jsem rychle pochopil, kde jsem asi tak předmět doličný mohl vytratit, popadl kvalitní asijskou svítilnu dodanou před pár lety spolehlivou hongkongskou poštou a uskutečnil půlnoční downhill po asfaltu zpět na místo činu. Hurá, byl tam, kde jsem si myslel – zhruba uprostřed silnice, připravený na drtivý dopad prvních ranních pneumatik. Přístroj jsem si strčil do kapsy u dresu a zopakoval vrchařskou prémii, díky které mám zřejmě jako jediný dnes nastoupáno více než 1000 m.

Trasa, jak si ji aspoň trochu pamatuji: KV – Hory – Loket – Nadlesí – Třídomí – Komáří rybníky – Milíře – Krudum – Třídomí – Nadlesí – Dvory – Loket – KV (cca 60 km)