Tukan Bike Team

Parta bikerů z Karlových Varů

Strana 2 z 208

04 26 2022 Radošov-Zemská cesta

Den plný činnosti, hlavy je třeba vyvětrat a v terénech potrénovat sílu i techniku. Dříve narození, čilí zástupci podnikatelské sféry i proletrariátu se sjíždí dnes u startu, kde se po sobotní domluvě objevuje i dvojka, která výrazně mění věkový průměr týmu. Trasa je vymyšlená velkou hlavou malého náčelníka a ten jistě provede tým dlouho nejetými místy. Nezbytné úvodní foto a první metry  zaznamenávají naše computery na cyklostezce k Dalovicím, kde je dlouhé čekání na Honzíka odměněno „pokutou“.

Jitka i Lenka svižně roztáčí, jako všichni, kliky ve stoupání na Vysokou a od „Tokaniště“ k „Lysému vrchu“, kde se konečně zařazuje na své místo i Honzík. Krátký výjezd z Pulovické silnice a Pušák volí dlouho nejetý objezd Studeného vrchu. Já čekám na Lenku, jenž se zdržela a oba společně doháníme balík.

Nikoho nevidím a na křižovatce lesních cest volím levou. Prudké stoupání, určené pro mladší jezdce, ke Studenému vrchu, jede Lenka poprvé. Má dobrou fyzičku a sjezd od vrcholu v bahně smíchaného s větvemi i kameny není pro ni žádnou překážkou. Po chvilce brzdíme na rozcestí, kde se culí Martin a po chvilce dojíždí i Pušák s ostatními.

Jarní příroda se probouzí, ptáci nám pějí do jízdy své písně lásky, všude voní rozkvetlé trnky a také se otvírá pěkný pohled do údolí k Rodisfort i na Tukanům důvěrně známé vrcholky Duppauergebirge. Padám dolů k silničce a kolem ústavu až k Nejdovskému potoku, za kterým nás vede žlutá turistická k Zemské cestě.

Pamětníci pamatují zde umně položené čedičové buližníky. Dříve technicky náročný výjezd po kluzkých kameneh srovnán a jsme všichni ne rozcestí Zemské cesty, odkud nás vede malý náčelník mezi loužemi a kamením k Moříčovu. Z rozcestí  před ruinou loveckého zámečku dáváme levou k bývalé oboře Tiergarten a po chvilce můžete obdivovat tuto nemovitou kulturní památku. Teda její torzo.

Chvilka na oddych pak vyplněna pohledem na zručného mechanika Boba, jenž domlouvá Jitčinu uvolněnému košíku na bidon i na Romana a Martina zdolávajících sjezdem hradbu vodojemu. Před námi je sjezd po žluté k Bystřici a průjezd Ostrovem od zámeckého parku k silničnímu mostu. Okouzlující pohled na 3+1 místního bezdomáče je nezapomenutelný, stejně jako výjezd po rozmáčených loukách kolem obory Hájek k vrcholu Schönbergu, za kterým míříme k lomu před Velkým rybníkem.

Tentokrát se zde koupačka nekoná a rychlá jízda vede tým nad Nivy, kde se loučí Roman s Ájou. Před námi je sjezd k silnici a za Kocourkem překonáváme závoru a louky před Čankovem. Martin zde předvádí jak projet ve zdraví příkop a z Čankova nás vede asfalt k Normě a cyklostezka k Lidlu a k základně, kde Honzík plní svůj závazek a mezi Tukany jsou přijaty nové tváře.

Bezvadná dubnová jarní vyjížďka pro mne končí u fortny domova po 45ti odjetých kilometrech a před námi je májový čas a také tradiční jízda na Kladskou. Tak v sobotu v 10 na startu…

fotky

 27 zhlédnutí celkem

2022 04 23 Lučiny

Sobota jak malovaná a z východu je k nám na západ importován nejen chladný vítr. Ranní mlha se rychle rozplynula a na startu se objevuje 11 kusů nejen v týmových barvách, ale i hvězda v barvě světoznámého sportovního centra Sokol Kolinec. „Dnes nevynecháme lázeňské lesy a zakroužíme přes Stružnou dolů k Ohři…“ hlásí volbu trasy malý náčelník a již ukrajujeme první metry z plánované trasy.

Tradiční výjezd k vyhlídce „Na Skalce“ střídá levá do volného terénu Tuhnického lesa. Levá, pravá, mokrou trávou i bahnem, přes kořeny stále výš k rybníku „Linhart“. Sovova stezka dává chvilku na uklidnění dechu tepu pak pravá do volného terénu a k cestě jenž vede k chatě  „U Obrazu“.

Tradiční místo rychle opouštíme sjezdem po „Čapkovce“ do Slovenské, kde nás vede „Mariánskolázeňská“ asfaltová stužka k „Alici“ a kořeny prošpikovanému výjezdu nad hotel. Vrstevnicová, houpavá stezka končí na „Okružní“ a stálé tempo vede tým kolem Wlatrovku k chatě „Na Zátiší“ a pod „Pičusberg“ a na Kolovou.

Větrná Kolová i Mravenčák je za námi a Pilu opouštíme kolem hřbitova ve směru ke studánce U červeného kříže. Žaludky i bidony naplněny zdravou lesní vodou, kola osedlána, brodík na Javorenském potoce překonán beze ztrát na životech a po chvilce míjíme Velký Lomnický rybník, kde na nás před Dlouhou Lomnicí čeká asfalt a silný protivítr.

Větru nedáváme šanci a od Nové Vísky je to už jen kousek do Stružné. Mezi loukami a poli předvádí ve stoupání Bobo „pivní špurt“, ale jeho náskok je brzy u stolu místní osvěžovny rychle zlikvidován. Účty zaplaceny a vracíme se zpět do lůna přírody, vyšperkované září slunce, rozkvetlými trnkami i všudepřítomným protivětrem před i za Činovem.

Z prachu cesty dáváme levou po loukách pod vrchol „Podkovy“ a odtud ztrácíme nastoupané metry jízdou mezi buření a křovím kolem ohrady dolů k Lučinám a pak po asfaltu až do Dubiny.  Níž to nejde tak si dopřáváme jízdu v balíku k Muzikovskému mostu a po cyklostezce k Hubertusu, kde se náhle ve slunci třpytí překážka fyziologicky vyrovnaného roztoku, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve.

Překážka několikrát překonána, jeho příznivé účinky na dobrou náladu vedoucích ke snížení rizika srdečních příhod, působí nejen proti vysokému krevnímu tlaku ale dává i křídla, jenž nás nesou po cyklostezce odpoledním časem k domovu, kde si zapisuji dnes odjetých 56 kilometrů…

fotky

 

 23 zhlédnutí celkem

2022 04 19 Staré Sedlo

Velikonoce jsou za námi, úterní odpoledne všedního dne vítá na startu 15 kusů, včetně rodinného týmu Čočkina. Mezi námi je nejen „Řízek“, JTF, ale i kamarádi, kteří se vrátili z Itálie a obdivují Bobovo neumyté kolo, který hlásá „správnému bajkerovi roste na rámu tráva…“. Nevím kam se dnes pojede, ale klidné tempo při jízdě do Tašovic naznačuje, že se dnes protáhneme v terénech loketských lesů.

Dojíždíme po cyklostezce do Tašovic, chvíli kroužíme mezi vilkami a dětským hřištěm a nakonec se zamotanou hlavou končíme u hasičské stanice a na cyklostezce, která nás vede k lávce pod zahrádkami. Při pohledu na stoupající cestu nás rychle opouští Bobo, jehož omlouvají kyčelní problémy i Řízek, jehož trápí koleno.

Šaltry i řetězy rachotí a už překonáváme vrstevnice při jízdě nad Štolu Benátčanů a stále výš k oboře Hory, od které padám za ostatními lesem k Ohři. Cyklostezka pak prověřuje stálost tempa a proti proudu si přičítáme kilometry pod Vildenavu, ke které vyjíždíme od hořčičného pramene po skalnatém povrchu. Nepříjemný výjezd mám za sebou a podporován JTF pak objíždím oboru, abychom pak rychle sjeli k loketskému tábořišti.

Loket vábí nejen svými památkami, ale Gardner dnes zlákal k „prohlídce“ několik členů týmu a Pušák vede prořídlý tým po cyklostezce ke Starému Sedlu, kde máme možnost provést kontrolní den stavby nové lávky pod zámkem. Stavba pomalu pokračuje a my také pomalu stoupáme od řeky vzhůru k panelce, která nás vede zpět k mostu přes dálnicí a cestě k Novému Sedlu.

Nové Sedlo, panelka, podhorská kypa, Jenišov, Počerny a od vodárny jedem po louce k a kolem vysílačky. Kamarádi zkouší zda nezmizím domů, ale jedu dál a za chvilku jsme na základně. Kupodivu čas zde letí rychleji než při závodech. Tma kryje ústup a při jízdě domů zjišťuji, že nemám telefon. Vracím se zpět na základnu, kde kamarádi telefonicky zastavili Dimu, kterému jsem mobil omylem strčil do jeho bundy.

Návrat Dimy, telefon majiteli slavnostně předán a obojí poctivě oslaveno. Kamarádi mají zážitek a konečně jedu v klidu nocí, tmou a chladem k domovu, kde si pak zapisuji dnes odjetých 47 kilometrů…

 39 zhlédnutí celkem

2022 04 16 Horní Slavkov

 

Sobota slibuje vcelku příjemné počasní projevy pro pohyb nejen v dalekém Toskánsku, ale přeje i zbylým Tukanů. Pět kusů se sjíždí u ACS s cílem, umístěným na správném místě ve Slavkovském lese. Jak si vedou naši „žiletkáři“ na asfaltu pahorkatiny kolem Massa Marittima a jak  jim svědčí Chianti, sobotní vydání „La Gazztta dello Sport“ neuvedlo, ale slaná koupel nohou jim jistě připravila pěkné zážitky.

No můžeme jim popřát, stejně jako Irče vše nejlepší k jejímu dnešnímu svátku a vyjíždíme proti proudu Ohře po cyklostezce do Lokte, kde Bobovi u Gardnera došlo. Nikam se nehoníme, na pivko je ještě brzy a společně s Dimou P. a zakládajícím členem nabíráme výšku při jízdě kolem Supího potoku ke Dvorům.

Bobo s Irčou nikde, studený vítr nás doprovází přes Nadlesí k Třídomí ke Slavkovu, kde se obracíme k východu a od Ležnic nás vítr tlačí k přes Větrný dvůr k popravišti. Daleký a pěkný pohled k Andělské Hoře zachycen mobilem. Kamarádi mi ujíždějí vzhůru po asfaltu a zkratkami ke Stránisku. Vzlínám za nimi, vychutnávám si klid ve stoupání i následný rychlý sjezd k hájovně Bor, kde se za hromadou polen schovává Žíra i „Fčelín“.

Odpolední slunce vyhřívá naše skelety a po chvíli se schovává za vzrostlé modříny. Teplota rychle klesá a rychle mizíme na verandu, odkud je pěkný výhled na borce, kteří posilujícími cviky se sekyrou a kalačem, svádí boj se smrkovými poleny. Držím jim palce, které po chvíli uvolňuji, abych vyrovnal stav „vodního“ sloupce ve svém těle.

Pařezy zůstaly na svém místě a čekají na další soupeře. Bobo s Irčou nás dohání po čtyřiceti minutách, debata plynule plyne, slunce se schovalo a postupně odjíždíme v citelné zimě domů. Ouroďák asi chvátá za „Ančou“, nečeká a tak dávám „jezevcovku“ bez přítomnosti diváků. Ještě cyklostezka ke Kauflandu, výjezd k vysílačce a už mě čeká jen sprcha, proslov drahé polovičky a zápis odjetých 47 kilometrů …

 25 zhlédnutí celkem

2022 04 12 Smolnická kypa

Duben se neumí rozhodnout, střídá projevy počasí jako prezident své pohledy na svět. Stojím před vyjížďkou u šatníku, barvy dresu jsou jasně dány, ale kolik vrstev, teplých či letních mám vzít na sebe, mi teploměr neporadí. Oblékám se lehce a zbytek pro jistotu strkám do batůžku. Přijíždím ke startu a účast je dnes ovlivněna přípravou „žiletkářské“ sekce na dlouhou cestu za teplem v Toskánsku.

Od ACS vyjíždí osm kusů k západu, kde tým trhá u Varyády červená barva semaforu. Ztrátu doháním až u Teska a Jenišov i první kilometry na Podhorské kypě máme za sebou. Rychle zdoláváme i asfalt z Mírové do Chodova, kde od Lincolnu dáváme pravou k louži zvané „Spěváček“ pak kolem rybníku „Bahňák“ a parovodu k Chodovskému potoku.

Odpolední slunce vyhřívá hladinu vodní nádrže na Chodovském potoce i naše těla při výjezdu od Železného dvoru k Bílé vodě. Tentokrát jí necháváme stranou a v prachu a kamení si přičítáme nastoupané metry k vrstevnicové cestě na Smolnické kypě. 471 metrů nad mořem a obracíme směr jízdy k východu pod „Liščí vrch“, kde jsme odměněni ve výšce 522 metrů n.m. pěkným výhledem k hřebenu Vlčince a vrcholu Klínovce.

Ztráta výšky a bahenní zábal pak splachuje průjezd brodem na Vlčím potoce, zbytek bahna pak ztrácím ve sjezdu ke „staré Nejdecké, kde Pušák velí týmu vlevo. Míra si vychutnává krátkou jízdu po asfaltu, rychle ale vracíme do lesa a po kořenech a úzké stezce to valíme do Nové Role k „Bouchalce“. Přejezd trati a kolem plotu ztrácíme výšku k železné lávce přes Rolavu.

Lávka zdolána a po hrázi dojíždíme do vsi ke garážím na cyklostezku, kde na nás čeká výjezd a 75 výškových metrů ke školce v Mezirolí. Dnes už více nenastoupáme a chybějící kilometry pak doháníme ve sjezdu po „pískáči“ pod Bílou skálu, kde Bobo podléhá vábení bílé pěny a rychle se odrozuje.

Tým jede dál ke „Kocourku“ a kolem psího hbitova po cestě „V Březinkách“ pak krouží kolem Vitického vrchu. Stačí zdolat 31 metrů převýšení a už se můžete kochat, jako my, pěknými výhledy ze střechy vodárny na vrcholu. Pohledy i vrchol necháváme za sebou, po sjezdu do Otovic se s námi loučí Míra i Čočkin a před námi jsou poslední metry k základně, kde dnes oslavíme patnáctileté výročí zde provedené první návštěvy.

Ukládám kolo k odpočinku do garáže a v šenku zjišťuji, že je zde přítomen Bobo, JTF, Zuzka i Irča a kromě dalších  kamarádů i mísy chlebíčků, připomínající uplynulé roky i nespočet zde prožitých večerů. Vzpomínky zakládajících členů i ostatních říkají vše, hodiny i tma za okny mi pak připomínají že je čas návratu k do míst, kterým se říká doma.

Tak kamarádi leťme ve zdraví do dalších 15ti let…

 41 zhlédnutí celkem

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák