Tukan Bike Team

Parta bikerů z Karlových Varů

Strana 2 z 213

2022 07 19 Komáří rybníky

Tak se nám hejno Tukanů prohání v Novohradských Horách a „sirotci“ se dnes sjíždějí v odpoledním, více než Saharském vedru u ACS, kde se objevuje Kočkin a jeho nohsledi, Zelí a Kočkin jr. Schovávám se do stínu, teploměr ukazuje skoro čtyřicítku a původně určený cíl s koupačkou v Tatrovicích je Vítkem změněn a v horku vyjíždíme směr Jenišov, Podhorská kypa, Nové Sedlo a za dálnicí nás čeká panelka a sjezd k nové, již nehoupavé lávce ve Starém Sedle.

Přejíždím Ohři, kde se líně valí H2O řeky Ohře a již bez Kočkinova týmu stoupám vzhůru k silnici do Hruškové. Vyjíždím prudký stoupák a sleduji jak Roman jede kolem Hruškovského potoku vzhůru proti proudu. Vracet se mi nechce a dávám přednost před stínem lesa jízdu po horkému asfaltu a pak po šotolině až k pomníku přísahy.

Vyšší nadmořská výška i rozpálený, vysušený les dnes nezaručuje chládek a skoro vyschlý Komáří potok nás pak doprovází až k Novému rybníku, kde se voda skoro vaří. No teda jen na povrchu. Kolo odloženo do trávy, svršky, spodky, tretry i helma odložena a pokud se ponoříte do hlubiny, tak vás obejme příjemný chlad zdejší, rašelinou zabarvené lázně. Klid tohoto místa i chladný zážitek ale měníme za pohyb v sedle a po chvíli opouštíme „z…..é“ Krásno ve stoupání ke Stanumu v Horním Slavkově, odkud si ve sjezdu vychutnávám, místo dalekých pohledů, prach zvedaný plášti nejen sjezdařů.

Rychlost sjezdu končí v Kounicích a přes Ležnice i Větrný Dvůr nás vede asfalt k horkem provoněné louce před popravištěm, za kterým jeduk stále vzhůru pod Stránisko ke Kozihorské. Vedro je dnes těžkým soupeřem, vynechávám oblíbené zkratky a rozehřátý skelet pak marně chladím v rychlé jízdě kolem Moučných pytlů k hájovně Bor a ke Včelínu, kde se pak věnuji tuhému i tekutému občerstvení a Žírovo zážitkům z letošního ročníku Tour de France.

Čas však letí a Roman s Michalem chvátají domů. Vybaven dárky s logem Tour pak jedu za nimi po jezevcovce do Doubí a po cyklostezce ke Kauflandu, kde je opouštím a rozpálenou Starou Rolí vzlínám dnes sám k domovu, kde mne vítá čtyřnohý přítel a teplá voda v bazénu. Doma pak zapisuji dnes odjetých 55 km a myslím na Tukany, jak se jim asi létá po Novohradských Horách…

 37 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 16 Doupov

Vyjímečný víkendový den. Sobota a po 57mi letech se jdu seznámit se stavem žáků z 9. tříd základní školy. No řady žáků proklatě řídnou  a podobně jako zuby, odchází na věčnost i skvělí kantoři. Zůstávají jen zažloutlé fotky, kila navíc a stav zdraví odpovídající věku zúčastněných. Co zůstává, je vůle po pohybu v sedle kola a dnešní Tukanský výjezd do míst, kam je noze poutníkově zakázaný vstup.

V sobotním dopoledni se Tým se vydal tradičně přes Kolovou ke Stružné, zde doplněny kalorie a za Činovem  pak vede tým vrstevnicová cesta východním směrem do míst, odkud je báječný výhled na krušnohoří a zcela liduprázdný prostor, obsazený buření, plevelem a střežený bdělým okem zeleneného mozku s hvězdami na ramenou.

Jako tradiční se jeví výjezd kolem Jara pod Gétovkou a kolem lesa do Tyršovky, kde u „Černého koně“ začíná modrá i stezka zvaná „Na Milíři“, jež vede tým k chatě „U Černé Marie“ a stále vzhůru k vrcholu „Pičusbergu“. V Kolové je u hřiště modrá opuštěna a po chvíli jízdy v lese kolem Telenského potoku je na dohled Peklo, pak Nová Víska a po chvilce i jídelní lístek v osvěžovně Stružná.

Nabyté kalorie je třeba řádně vstřebat a klidná jízda přes Činov vzhůru k rozcestí u bývalého kostela je k tomuto jak stvořená. Ještě kousek k závoře a už se na vrstevnicové cestě pod „Větrovec“ můžete kochat pěknými výhledy na Krušné hory a věnovat pozornost i místům, kde kdysi bydleli lidi a byla obdělána pole. Dnes se tu prohání divočáci a volné prostory obsazují hlohy, kopřivy a jiná žádoucí či nežádoucí květena.

Rozcestí s obrázkem s. Barbory dává směr k „Am Hübl“ a na zarostlých stezkách i loukách pak sucho a prach doprovází tým ve sjezdech i výjezdech k „Altdorfu“ až k „Ober Zwetbau“ s výraznou kulturní památkou, zničenou vojsky Varšavské smlouvy a nezájmem proveřených orgánů strany, družstevních rolníků a zlodějů. Stav fary i kostela Maria Himlfahrt, kde tóny varhan nahradil svist větru je smutný. Procházka po zpustošeném hřbitově též jistě a 100%tně povzbudí sem zbloudilé návštěvníky.

No Tukani nebloudí a před nimi je jízda kolem vojenského prostoru a kolem vrcholku „Na Klobouku“ rychle přibývají kilometry ve sjezdu pod Bučinu jenž končí na asfaltu v Kyselce. Radošov, Velichov se zastávkou na tábořišti a je tu výjezd k Moříčovu zprvu po asfaltu a pak levá pod Děvice a stále vzhůru a dál po žluté až k Zemské stezce, která přivádí Tukany do Nejdy, Nové Vísky a Sadova, kde se odrozuje Roman s Ájou.

Tým končí na základně a setkání pro mě také končí v pozdních večerních hodinách. Lehce závidím kamarádům dnešní výkon a jejich zážitky z prostoru. No nemohu se rozkrájet…

 50 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 12 Lovecká

Okurková sezona, novináři nemají o čem psát, ale úterní vyjížďka je před námi a volba padla na průzkum stavu „Lovecké stezky“ ve svahu nad Ohří a stavu na stavbě lávky ve Starém Sedle. Objevuje se Marty, zkontrolován stav účasti, úvodní fotka. Napočítáno 13 kusů a můžeme vyjet. Tuhnický les, Doubí a po modré do Svatošek, kde u pionýrského dáváme levou a rovinu měníme za jinou rovinu, ovšem jinak a zdravě nakloněnou.

Vrstevnice hravě zdolány, po chvilce dáváme pravou a další pravou na „Loveckou stezku“, která čeká na prozkoumání. Chvilka klidné jízdy po větvích i jehličím zasypané stezce se mění na strkání, tahání, prolejzání i přelejzání. Bezva překážková dráha na které kloužou tretry a kolo byste nejraději zahodili do údolí. Naštěstí jsou drahá a skalní „Vyhlídka“ vás pak odmění pěknými a nezapomenutelnými výhledy k Jeskynní vyhlídce i do hloubky na hladinu Rio Eger.

Překážková dráha končí sjezdem u porcelánky v Lokti a někteří pak i u Gardnera. Závodníci pokračují po určené trase a pěkně v tempu proti proudu až k nové lávce ve Starém Sedle, kde jedu zkusmo na druhou stranu. Pohled do hloubky přes drátěnou rohožku stojí za tu námahu, vracím se ale zpět a bohužel architekt a stavbaři nezachovali pocit, kdy se pod vámi lávka pěkně vlní a slabší jedinci zde podléhali panice.

No stálo to asi balík a za všechny prachy je i výjezd vzhůru k panelce, kopírující dálnici k mostu na staré silnici do Královského Poříčí. Most překonán i Nové Sedlo je za námi a naše pláště již duní na panelce položené k vrcholku „Podhorské“ kypy. Ještě pár lalůčků po loukách před Jenišovem a už stoupáme pod Roh, abychom rychle sjeli kolem Makra a Globusu do Tašovic a po „pivním špurtu“ přistáli na základně.

Dnes jsme tomu moc nedali, trenéři by nás nepochválili a 43 kilometrů by dnes nedali ani účastníci Tour, ale projet se a prolézt Loveckou stálo za to…

fotky

 52 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 09 Bečovské rybníky

Opět je tu prázdninový víkend a tentokrát vyjíždíme směr Bečovské rybníky a vstříc nejisté předpovědi počasí, která dnes slibuje vodní příděly i pro vyprahle vysušené karlovarsko s přilehlým okolím. Šedé mraky mě doprovází při jízdě k ACS, kde se u kavárny tetelí deset Tukanů, jenž po chvíli roztáčí kliky a v klidu vyjíždí k Drahovicím a jízdou kolem Thermalu si rozehřívají svalstvo ve stoupání k Jaru.

Dnes dáváme přednost autům a v krátké mezeře mezi nimi se protahujem od ulice Na Vyhlídce serpentinami k bývalé výletní restauraci „Hubertusburg“ a dnes vybydlené ruině. Necháváme rychle za sebou tuto pihu na kráse Karlových Varů a výškové metry pak přibývají v dalším stoupání po Turgeněvově stezce pod Gétovku do Hůrek a kolem ruiny hotelu Barandov, kde se určitě k baru neposadíte.

My ovšem sedíme pevně v sedlech svých bajků a za sebou máme kořenovku i technickou pasáž v lese Na Krachu před hvězdárnou. Před námi je „Pičusberg“, pak Kolová a Stanovice, kde nás tlačí šedé, vodou nacucané mraky od hřbitova do Nových Stanovic. Krátká zastávka na traťovku mi pak dává příležitost zachytit Viniho, jak usilovně přemýšlí o nesmrtelnosti brouka.

Šedivé mraky nás pomalu dohání a rychlý sjezd k Dražovskému potoku končí ve vysoké trávě, plevelu a divoké květeně, jenž se snaží zaplést do drátů a nemilosrdně stáhnout kůži z našich koster. Do této pohody se náhle před Dolním Dražovem přidává déšť a kdo má, tak vytahuje igelitové vítěze testů. Déšť se rychle přehnal, pláštěnky sbaleny, fotka na památku a už nás vyschlý tok potoku vede kolem Uhelného vrchu k „Vitriolce“ .

Silnice do Hlinek u Továrny za námi a lesní asfaltka nás vede k Novému rybníku na Přílezském potoce. Počasí dnes nepřeje vodomilcům. Koupačka je vynechána, zato nevynecháváme rychlou jízdu k rozcestí „U Evigne“ a kolem „Kanónu“ k Bečovským rybníkům. Třetí, druhý i první a je tu bezvadně technický sjezd mezi kameny a po kamenech, jenž končí u hřiště. Svaly, kostry, tlumiče i vidlice si své, ve sjezdu odpracovaly  a je třeba doplnit kalorie.

Náhodou jedeme kolem osvěžovny „Stará Pošta“, kde je rychle je objednáno a při čekání na menu se náhle spouští řádná sprcha splachující vše živé, co není pod střechou. Přeplněni pevnými i tekutými kaloriemi pak odjíždíme po mokrém asfaltu a další překvapivě vydatná sprcha nás zahání pod střechu čerpací stanice, kde milosrdná obsluha vaří neprodleně čaj, jenž doplňujem chladičem z placatky.

Trasa postupu operativně změněna a zmoklí jak slepice pak schneme ve stoupání k Milešovu až k Hájům a Kounic, kde před Ležnicemi dáváme levou k Větrnému Dvoru. Naštěstí není dnes vítr a tělesné teplo se zvyšuje při jízdě loukami k popravišti i ve zkratkách pod Stránisko, kde nás čeká sjezd přes Kozihorskou k Moučným pytlům a Hájovně Bor.

Povinná zastávka u Žíry i sjezd po „jezevcovce“ k vesničce SOS, kde se opět hlásí ke slovu vodní sprcha. S pláštěnkou na hřbetě pak chvátám s Pušákem a Jitkou dolů k mostu a po cyklostezce k Varyádě. U Kauflandu se ale déšť mění na průtrž. Nejdecká se mění na hluboký vodní tok, kde chybí jen ryby. Boj s hloubkou a proudem vody pak pokračuje na Počernické až k domovu. Bezva pohoda, pláštěnka je jen na ozdobu, vše promočené ani pes mě nepoznává.

Vysprchován, vysušen a schován pod dekou pak zalévám vnitřnosti horkým čajem s přísadou do koblih a při zápisu dnes odjetých 63 kilometrů, čekám jaká bude reakce kamarádů. Zprávy jsou příznivé, nikdo se neutopil, všichni mají promočená brka a jistě úžasný zážitek…

fotky

 56 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 05 Horní Blatná

Sváteční den, kdo má ruce, nohy a chuť, tak nepracuje a sedí určitě v sedle kola. Výběr cest, na kterých provětráte cyklodresy a kterých je v mapách kolem Varů přehršel, je jen na vás. Dnes jsme motivováni nejen volnem, ale máme vymazat rest a splnit jistý úkol „U Beránků“.

Vyjížďka startuje netradičně v deset dopoledne a dvanáct kusů ukrajuje první kilometry z dnešního plánu, který teplem pokrývá sluneční záře. Po nebi se honí bílé mráčky a Tukanům, jenž se honí v sedlech kol, není takové horko. Rosnice, kousek trasy z KIWI po rozpálené a vyprahlé louce, pískáč od Noční můry, Mezirolí, zámek v Děpoltovicích a už nás vede asfaltový koberec vzhůru k Lužci.

No idylka na asfaltu končí a od závory si rychle přičítáme nastoupané metry k Odeřskému jezírku a pak i po „Josefce“ k odbočce, odkud nás vede zelená k hájovně pod Wölflingem. Pěkná vyhlídka na Vary s hotelem Imperiál je za námi a před týmem je pěkné a dlouhé stoupání po Perninské cestě kolem „Jeleního hřbetu“ na odbočku k Dračí skále a ještě kousek k železničnímu přejezdu nad Perninkem.

Pernink máme pod sebou a přes Hamerskou dolinu víříme prach k Schupenově cestě, kde v dnešním horku jistě všichni vzpomínají na sníh a  upravené běžecké stopy. Dnes se netrápíme co namazat, řetězy neskřípou a rychlý sjezd končí u zkratky k hájovně, od které po kraji louky padáme dolů ke křížku u rybníčku.

„Stezka Českem“ nás pak neomylně vede ke Kolibě U Medvěda a solidně osvěženi pak předvádíme „elektrikářům“ ve stoupání pod Blatenský vrch, co je to výkon ve watech na kole bez přípomoci.  Dlouhé stoupání pak měníme za dlouhý sjezd po „Černé cestě“ k Bílé Bystřici a po chvilce jsme u hájovny a na Abertamských zastaveních.

Prach na šotolinové cestě se ještě neusadil a už opouštíme Abertamy po Kaffské cestě, kde se odrozuje Jitka s Martinem, aby se vybáli ve sjezdu z Plešivce po Jump line Helen. Necháváme je osudu a napospas domorodcům. Po chvilce brzdím na Středním Kaffu a další rychlý sjezd končí u rozcestí v Dolním Kaffu, odkud nás povede ve sjezdu žlutá i zelená značka. Zelená odbočuje vpravo a Pušák s JTF jedou prozkoumat stav stezky, která končí na silnici před Merklínem.

Zbytek týmu dává přednost žluté a sjezdu po sjezdovce, který končí u osvěžovny „Pod Lípou“ také v Merklíně. Čekat na náčelníky nemusíme a všichni společně pak po cyklostezce míříme k Rafandě a kolem Velasu ke splnění dnešního úkolu. Zadání je jasné od sletu a tak jak rychle stoupá nálada, tak rychle klesá hladina ionťáku v sudu.

Kdo by se nadál, sud duní prázdnotou, kávičky dopity, buřtové kalorie také zmizely, příjemný den končí v paprscích zapadajícího slunce. Odjíždím domů a s příjemnými pocity si pak zapisuji dnes odjetých 63 kilometrů…

fotky

 43 zhlédnutí celkem

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák