Měsíc červen, vše se červená a zelení. Pamětníci vzpomenou, že v roce 1950 poprvé oslavili Mezinárodní den dětí. Znalci historie si připomenou, že v roce 455 n.l. vandalský král Geiserich dobývá a plení Řím a dnes se Tukani chystají vyplenit ceny vypsané pro vítěze 19. ročníku závodu „Po stopách Unhošťské lyže na horských kolech“.
Slunečné, krásné úterní májové odpoledne. Měsíc květen, plný květů, veršů, nastoupaných metrů, najetých kilometrů a očekávání jakou máme formu. Měsíc, kdy se na vás tlačí lásky čas a na závodních tratích soupeři je skoro u konce.
Hlavou se Vám při outdorovém pohybu v májově rašící přírodě rojí verše, kouknete do navigace, cucnete si z bidonu a vyjedete na bajku „… v zemi krásnou, zemi milovanou, v kolébku svou i hrob svůj, matku svou, v vlasť jedinou i v dědictví mi danou, v šírou tu zemi, zemi jedinou…“. S těmito s dávno zapomenutými verši v hlavě dnes jedu ke Startu, kde se ve stínu šaten schovávají před pálícím sluncem kamarádi.
Náčelník spočítal 23 kusů, dal směr Hlinky a už stoupáme ve stínu stromů Tuhnického lesa k vrcholovému hřebeni, abychom se pak ve sjezdu propletli „pralesem“ dolů k Čapkově chatě. U „Alice“ vjíždíme do terénu a zahříváme svalová vlákna v dlouho nejetém stoupání, kolmém na vrstevnice k asfaltu položeném k Waltrovce a pod Pitchusberg, kde se připojuje 24 člen týmu Honzík. Vítkovku objíždíme po asfaltu kolem Krachu k letišti, kde nám bronzový hrdina vesmíru ukazuje, jak vysoko skáče Lajka. Kolem plotu pak jedem mezi kopřivami, buření a lesem k Telenci. Klasikou pak míříme k brodu na Telenském a pak i na Mlýnském potoce, abychom si pak ve stoupání k Pytlákovu hrobu vyžrali svůj díl prachu a vedra.
Od rozcestí „U Hajnice“ pak dáváme bomby ve směru k Viklanu, kde po kamenech a mezi svěže pálícími kopřivami, překonáváme bývalou hráz rybníku a pak ve sluneční lázni na polní cestě a po asfaltu vystoupali k Javorné. Rybničná za námi, odbočka do lesa nad studánkou u rozcestí „Červený kříž“ a modrá značka nás vede do Pily a přes Mravenčák do Kolové, za kterou se tým dělí na plavce a neplavce. Plavci dávají přednost koupeli v přírodních vodách Krachu, neplavci dávají přednost zavodnění těla převařenou rezavou vodou na základně.
Silně osvěžující koupel vrací pocit svěžesti do svalů, v rychlém sjezdu projíždíme lesním terénem a pak po asfaltu ke Kome. Hejno Tukanů pak před zraky lázeňských hostů zvedá prach u Puppu, vřídla na Zahradní ulici, kličkuje mezi nataženým mlíkem po třídě T.G. Masaryka a už mačkáme brzdové páky u základny, kde si naši neplavci již zapsali několik čárek do rehabilitačnětréninkového účtu.
Chvíle napětí a je tu mezi námi i nový 29″ bajk AUTOR Revolt, jenž konečně nalézá svého majitele. Šampión zvedá svou výhru v tombole nad hlavu a my zvedáme o trochu níž žlutěcukernatou zálivku na Šampiónovo zdraví a jeho mnoho šťastně projetých kilometrů…
Tak rok utekl jako voda, fundovanou přípravu vedenou náčelníkem v jakémkoliv počasí po stezkách kolem Varů máme za sebou a můžeme vyrazit do Klatov. Auto naloženo, naložen jsem i já a Pušák. 130km za námi a Pepa brzdí na tradičním místě v kempu. Tábor rozložen a jedeme si pro startovní čísla. Do kempu doráží i Zdeněk a večer je pak věnován přípravě na závod. V duchu pak držíme palce našim kamarádům v jízdě proti času a soupeřům v závodě Rohozec 24 Těžká Pohoda.
Budím se do svěžího, krásného pondělního jitra, vzpomínám na pracovní úspěchy, dopíjím ananasové juice, odklepávám popel z vítězného doutníku a při ranní kávě otvírám čerstvý výtisk „La Gazzetta dello Sport“. Překvapení není konce, výsledky Gira odsunuty na druhou stranu a první strana se věnuje především výkonu Tukanů v proslulém závodě Rohozec 24 Těžká Pohoda. Zvláštní dopisovatelka listu, jíž se dojetím klepe hlas a plnící pero, zde předává nedočkavým čtenářům své dojmy a informace z průběhu této těžké klasické jednorázovky a na dálku připomíná i úspěch Tukanů, bojujících na tratích Krále Šumavy.