tak konec dobrodružství, loučíme se
a jedeme domů, začínáme směr Stakčín
Po noční bouřce, kdy blesk stíhal blesk, voda smáčela vše živé a kořka vysychala před očima, se probouzíme do slunečného rána. Vše zabaleno, uklizeno, loučíme se s kamarády. Pavel nacpal do svého kombíku nejen Zdeňka, Jardu a sebe, ale také 3 kola a veškerou výbavu, přidal plyn a jsou fuč.
Runina – ranní příprava na vyjížďku
stoupání k Sedlu pod Ďurkovcem
Sedmý den se probouzí do šedivého rána. Pieniny pod duchnou vodou nacucaných mraků, ovšem my máme s sebou referenta pro styk s nebeskými magnáty a Dima dělá co může. Mraky se trhají, teplota stoupá a Tukani jsou po ranní rozcvičce připraveni trhat výškové i jiné rekordy při dnešní typické Tukanské vyjížďce.
vyhlídka Holica 538 m.n.m.
naučný chodník Miroslava Poliščuka
Začít den bez pravidelné rozcvičky, to je pak zpackaný den. Tukani ovšem pravidelně cvičí a dnes jim do toho svítí i slunce a zvoní zvony a zpívají místní věřící při ranní sváteční bohoslužbě. Do startu vyjížďky a do otevření místního „Globusu“ je mnoho času, jdu se projít k vojenskému hřbitovu a cestou zpět si prohlížím vojenský trofejní materiál v soukromé zahradě.
s plnou polní na cestě do Cisny
Runina
Noční bouřka se přehnala, nevlídné počasí nás doprovází na cestě za snídaní i při přípravě na přesun čety Tukanů s plnou polní na Slovensko. „Kamarádi důstojnější část výletu začíná…“ slyším úvodní slovo náčelníkovo a s batohem ve velikosti radiostanice jedu za ostatními v lehkém deštíku k Cisně.
kolem řeky San, ukrajinská hranice
před Tarnawa Niźna, brod přes Roztoki
Poslední organizovaný den s c.k. Alpina je před námi, přede mnou je i prázdný talíř a hrnek od snídaně a před Tukany trasa 55 km dlouhá a mířící do vylidněných míst, kde se kolem řeky San ve vysoké trávě vine hranice mezi Украина a Rzeczpospolita Polska.
© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2026 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák