„Победный февраль“ zapadl prachem a současný únor se svými teplotními rekordy drásá natěšená srdce milovníků sněhu. Zbytky sněhu mizí fofrem z hřebenů Krušných hor před očima a naděje, že se ještě svezeme ve stopě je velmi nejistá. Jisté ovšem je, že se dnes vrací z Loučné sjezdařský tým Tukanů a na startu dnešní vyjížďky se sjíždí jen 3 kusy.

Nikdo další se zřejmě dnes nepřipojí a poháněni silným západním větrem tak vyjíždíme z Donitz přes Schuffhäusen k Schobrowitz, abychom dnes zdolali Vogelhügel a vrcholové, travou zarostlé vysokohorské plató Glatzehügel.

512 metrů nadmořské výšky hravě zdoláno, výhled na všechny světové strany únorově mokrý a hlavně větrný. Tukan Dima roztahuje ve větru křídla, Martin zde konečně vyplnil bílé místo na své mapě a jedeme dál. Před Pulwitz pak dáváme z asfaltu levou do lesa a bahnem se plížíme nad Elm.

Rychlý a klouzavý sjezd kolem koňů a nastává boj s protivětrem na asfaltu položeném přes Haid k Neudau, kde se dostáváme na Královskou/Zemskou cestu a pak přes Thiergarten nad Rodisfort .  Pamětníci si zde vzpomenou na klouzavé čedičové kameny (nyní nově překryté asfaltem) a padáme dolů k rozvodněné Eger. Ještě že je tu krytý dřevěný most a jsme na druhém břehu.

Světla je stále dost, ale kilometrů málo. Rodisfort za námi a před námi stoupání od mostu v Gießhübl-Sauerbrunn k Rittersgrün, které se láme u kapličky a tep se pak opět zdvihá ve střemhlavém letu a sjezdu mezi chatami k Egerbrük. Krátký brdek a opět padáme k Eger Fluss abychom si mohli vychutnat bajkování na pomalu zanikající stezce k Hubertusu a jsme zpět v Schobrowitz, kde se loučí Martin aby neztratil výšku při návratu domů.

Kruh je pomalu uzavřen, rozsvícené reflektory pak ozařují jízdu dua Tukanů při návratu z Schobrowitz po cykloztezce k Egerbrücke a k základně, kde se pak setkáváme s přáteli a hlavně s Honzíkem, jenž oslaví zakrátko den, kdy jeho hlava vykoukla z lůna matky a poprvé si řádně zakřičel. Tak přejme Honzíkovi vše nejlepší a spoustu rovnováhy do dalších let…

fotky

Tak nám „orkánka“ se jménem Sabina provětrala kučery i zaprášené kouty naší vlasti a dnes vyjíždíme proti silnému větru do prostoru loketských lesů. Připravuji se na vyjížďku a venku za okny září slunce jak o závod. Před brankou nasedám a kolem mne se honí ve větru vločky sněhu. S vánicí v zádech pak fofřím ke Kauflandu a na mostě přes Ohři se utkávám se silným protivětrem. Vítr cloumá s větvemi stromů i s mými kily a konečně brzdím u AC Start obalen sněhem jak sněhulák. Tým se schovává v kavárně Bonjour a tak se jdu také schovat.

No je čas vyjet, vánice přestala, slunce opět vítězí a tým vyjíždí po cyklostezce do Tašovic. Stoupáme vzhůru kolem Vítka mezi vilkami do Slovanské, kde mi náhle mezi loužemi na cestě V Chatách uchází vzduch z předního bezdušáku. Vytahuji vítěze testu, kmitám pístem a na první pokus se dílo podařilo. Opocen pak doháním tým ve stoupání nad štolou Benátčanů.

První zahřívací stoupák je za námi a rychle padáme lesem dolů k Ohři. Hladina řeky rychle táhne k Hamburku a tým náhle bojuje s protivětrem a sněhovými vločkami, jenž se nás snaží oslepit. Olepeni sněhem dojíždíme do Lokte, kde světla oken osvěžovny U Gardnera ukazují, jak maják, kde se pro dnešek nalézá záchrana.

Venku čina, blizard jak na stepích americké prérie. Nalezený azyl poskytuje místo u stolu a dietně bezchybný čaj s přísadou do koblih rozeřívá nejedno tělo Tukanovo. Ještě zkoušíme, jak budou působit zde poskytnuté kalorie ve tvaru jelit i jitrnic na formu Tukanů a opět vyjíždíme už do tmy a do dnes hodně proměnlivého počasí.

Žádná velká změna k lepšímu a tak po zralé úvaze náčelnictva je dnešní vyjížďka zkrácena. Rozhodně neradi se podvolujeme a v jejich stopách si připisujem nastoupané metry kolem loketského koupaliště k Loučkám. Jindy vylidněné Nové Sedlo ještě prázdnější i psi někam zalezli.

Vítr v zádech, louže na panelce střídá sníh a jsme na vrcholu Podhorské kypy u polního letiště. Na východě světla Varů, před námi zasněžené louky a začíná mrznout. V Jenišově chroupá pod plášti na cyklostezce do Dvorů led. Ještě zdolat poslední metry z dnešní 36 kilometrů dlouhé vyjížďky a jako magnet nás přitahuje teplo sálající z oken a dveří restauračky, kde obsazujeme svá místa a můžeme konečně popřát Jiříkovi vše nejlepší do dalších, šťastných a ve svěžesti prožitých 66 let…

fotky

„Únor bílý, pole sílí“… bílo je zatím na hřebenech Krušných hor a zde budou rozhodně i ta silná pole. Ve Varech nám zůstává jen mokro a sílící vítr jenž víří mokré listí a láme větvičky i větve, které se rády vplétají do drátů kol. U AC Start obvyklá sestava nepracujících, podnikajících a těch, kteří si to umí v úterý zařídít. Malý náčelník nasedá a sestava se hýbe ve směru k Tuhnické cestě, kde čekáme na zpozdilého Martina. No kdo by po padesátce chvátal, že.

Číst více

Tak si Tukani užili trochu sněhu na Šumavě a zřejmě tři vyjížďky na běžkách jsou pro letošek asi konečná. Ve Varech teplo jak v březnu, příroda, horští hoteliéří, vlekaři i prodejci zimního vybavení šílí a vodohospodáři i politici klamou národ, že bude lépe. Letos asi líp nebude a tak znovu sundavám kolo z háků a jedu ke Startu.

Číst více

Číst více