Říjen je v druhé polovině, počasí nestálé, rosný bod na nejvyšší úrovni, mlha a kapky deště hrozí promáčením všeho co není pod střechou. Tukani se dnes odpoledne pod střechou neschovávají, vyráží na do přírody jak chameleon rychle měnící své barvy a vyjíždí do vysokohorských terénů s cílem dosáhnout vrcholů Vlčince/Wölfling a Rozhledu/Hochberg nad Merklínem.
Tak nám ten den utekl jako voda mezi prsty. Odjíždím předpisově osvětlen ze základny ve společnosti kamarádů, projíždíme tmavými kouty Tuhnic, cyklostezka za lávkou přes Ohři nás vítá citelným chladem a Stará Role se pomalu noří do mlhy. Sedím u PC, fotky a videa mi připomínají dnešní akci, ve které jsem ve společnosti kamarádů projel 63 kilometrů v blátivých terénech, v podzimních barvách listí a také bez pití. Asi blbnu, pití jsem nechal doma, ani jsem se nenapil a omylem zakoupený 100% cukerný roztok s umělou chutí jahod, jsem pak raději ztratil při sjezdu od Kazatelny do Slovenské ulice. Vody je kolem dost a mám na mysli že za tři hodiny budu na základně, dehydratace tedy nehrozí.
Bratr Říjen snad dostal rozum a pro dnešní vyjížďku přichystal dost chladné počasí, terény bez bahna a vítr se přestěhoval jinam. U Startu Zdeněk přijímá od JTF gratulaci před nastoupenou jednotnou, jen zástava chybí.
Adrenalinem nabití Tukani dnes měřili síly v teplotních podmínkách dalekého severu a na tratích Jizerské padesátky. Jaké měli pocity a jak dopadli vám jistě sdělí písemně nebo ústy svého tiskového mluvčího. Těšme se…
Druhá říjnová sobota připravila pro Tukany bezva škaredopodnebněvlhké podmínky pro vyjížďku do míst, kde doposud Pušák nezanechal své stopy a kam většina Tukanů zatím nedolétla. Místo opředené bohatou historií s nedoceněným dělostřeleckým obranným systémem, místo pomalu vstávající z popela pomocí evropských fondů do současné podoby.