Čapkova stezka, … už je to dobré po pádu
ve stoupání před hřbitovem v Nové Vsi
Je ráno a první listopadová sobota zahalila Vary do mlhy, hladina v teploměru se krčí zimou někde kolem nuly a před námi je jasný plán a dnešní cíl. Dojet k Bečovským rybníkům a ještě kousek dál, opět zřít na vlastní oko po dlouhém stoupání kříž na hřbitově v Nové Vsi nad Bečovem.
Týden jsem neseděl na kole, nějak se mi nechce do chladu a mlhy, ale komentáře o lenosti a srabáctví určené do mých uší se mi nechce poslouchat. V šatníku vybírám zimní cooldres v týmových barvách, do kapsy cpu čerstvě importovaný ohnutý banán a jedu před desátou ke Startu. Slušná účast, dvanáct kusů vjíždí hbitě do lesa, aby si prohřálo svalstvo při překonání hřebene Tuhnického lesa. Rychlý sjezd po Čapkově si pak vybírá svou daň – jeden pád a proražený bok pláště. Odřeniny nejsou vidět, postižená rozdává úsměvy a z bezdušáku je pomocí vložené duše opět funkční plášť.
Jedu napřed, abych zbytečně nezdržoval k Alici/Resort Poppy, stoupám v listí k Okružní cestě a v klidu dojíždím do Kolové. Kamarádi nikde a tak si to hasím přes Mravenčák do Pily a kolem hřbitova stále po modré k rozcestí Červený kříž. Směr znám a jedu dál k Červenému kříži a po krátkém sjezdu si rychle přičítám nastoupané metry pod Uhlířský vrch. Kolem ticho, dech a tep dávno zklidněný, slyším rachoty řetězů a je tu Roman, Vítek i ostatní mají stoupání za sebou.
Pušák velí levou a už to valíme lesem k silnici do Hlinek. Les končí a elektrickým proudem jiskřící drát čeká na Romana až jej přetrhne. Drát přetržen, Roman žije, krávy neutekly, silnice do Hlinek přejeta a tým jede svižně vzhůru a po šotolině, veden zelenou značkou k Novému rybníku. Míjíme rozcestí U kanonů, U Evige a kolem Bečovského potoku ztrácíme rychle výšku ke třem bečovským rybníkům. Kořeny, kameny skryté v listí, rychlá jízda mezi skalkami končí u zeleného pažitu hřiště zdejších fotbalistů, okupujících poslední místo v tabulce okresní pralesní ligy.
Místní fotbal nestojí za nic a za nic nestála ani nabídka místní osvěžovny. Fotka na památku, raději mizíme do Dolní Hluboké. Dolský potok nás doprovází údolím, klidnou jízdu ruší jen přenášení kol přes spadlý smrk. Mírné stoupání se v závěru údolí mění na hodně blbě nakloněnou rovinu. V serpentýnách chytám čtvrtý dech a naštěstí jsou tu pod hřbitovem v Nové Vsi spadlé smrky. Protlačuji sebe i kolo mezi větvemi a konečně je vidět kříž na hřbitově a tedy i konec trápení.
Kousek asfaltu k Dlouhé stoce a proti proudu to valíme ke Krásnu, žlutá barva značky nás doprovází přes hájovnu Třídomí pod Krudum a kolem kostela sv. Mikuláše k Nadlesí, kde se barva značky mění na zelenou. Dvory a čeká nás sjezd pěkný sešup do Lokte. Sjezd je dnes ale vyšperkován spadanými stromy a zahájenou úpravou kaskády nad Revoluční ulicí a tedy celkově nejetelný. Pod kaskádami uhýbáme do steziček a stezek, jenž nás vyplivují u Vyhlídky. Schody od vyhlídky zdolány chůzí, houpavá lávka přejeta na kole a už se za námi práší k tábořišti. Varáci jedou kolem vody a Novorolští si přidávají výjezd od tábořiště do Hor. No asi se dnes málo vypotili.
Vlnky Ohře si šeptají své básně a tým to valí rychleji než proud řeky do Svatošek, aby pak rychle brzdil u Vítkova Tašovického ranče. Vítek převlečen do suchého, tým provlhčen plzeňským vývarem míří k základně. Já s Pepou odolávám tomuto vábení a jedu dnes předčasně domů. Klesám do křesla, „Koňskou“ mastí zaháním bolesti kolen, Garmin ukazuje ujetých 82 km, svaly, kolena si žádají odpočinek…
Napsat komentář