před Svatoškami
typické Tukanské podmínky
Tak si vychutnávám příjemnou únavu získanou dnešní plavbou sem a tam v bazénu plném vody bez choroboplodných zárodků, ale zato s chlorovou vůní a plnou voděodolných Tukanů, ovládajících všechny plavecké styly. Tělo nasáklé jak houba a hlava plná vzpomínek ze včerejší vyjížďky, jenž je třeba zaznamenat pro příští generace nejen Tukanů.
Sobota odpoledne, počasí příznivě nakloněné pohybu. U Startu se sjíždí čtrnáct kamarádů ochotných vyjet v paprscích slunce vzhůru a ještě výš až k nebi, nebo alespoň do „zasr…o“ Berym oblíbeného místa. První pomoc a odvzdušnění brzd Vítkova kola úspěšně provedeno. Poslušnost ale odmítá ventilek bezdušáku u téhož stroje a tak vyjíždíme bez Vítka ve směru k Doubí, abychom příjemně strávili oběd ve stoupání po asfaltu od Pionýrského ke Kouli.
Pravidelné tempo nás nese výš a první levá do lesa je tím správným směrem. Procento stoupání se, podobně jako počet tepů, rychle zvyšuje. Plíce sají molekuly kyslíku po litrech, svaly volají o pomoc, ve vzduchu je cítit odhodlání a silná vůle. Oči vnímají barevnou krásu podzimních barev, kola se prodírají závějemi spadaného listí a jsme náhle na asfaltu nataženému ke Kozihorské.
Chvilka klidné jízdy, tělesné funkce se srovnávají na Kozích vrších do normálu a tým si to dává lesním terénem přes Vřesoviště a kolem Bukové necestami pod Bošířany, odkud nás vede stezka kolem Bošířanského potoku do Tovární ulice pod Slavkovem, kde na asfaltu ukazujeme záda motoristům. U viaduktu opouštíme černou stužku asfaltu a pokorně se vracíme do terénu. Kolem Stříbrného potoku pak mírně stoupáme ke Třem pramenům a ke hřišti ve Slavkově. Slavkovské stroje na bydlení necháváme vlevo, po NS Uranová Golgota to valíme k Pulečkovi, terénem k Táboru XI. a kolem Pískoviště do Krásna, kde je „U Divočáka“ naplánovaná otočka.
Roman a Čenda předvádí svou techniku a vyjíždí ukázkově schody k lokálu, kde ostatní předvádí ukázkový sací pud. Útrata zalepena a vracíme se zpět přes „Krajcech“ okolo bývalého dolu Stanum pak do Kounic a kolem Stasisu k popravišti. Nad větrným Dvorem nás dostihuje lehký dešťík a silný boční vítr. Před námi hradba Strániska. Stoupání po zkratkách k vrcholu za námi a před námi rychlý sjezd ke „Fčelínu“, hlídaném Žírou. Ještě poslední stoupání na zkratce od Fčelína a už koukám přes objektiv foťáku na kamarády sjíždějících „Jezevcovku“. Vesnička SOS, Doubí, rozvířené listí se ještě nestačilo na Tuhnické cestě usadit a tým je u brány oblíbené osvěžovny.
Všichni sledujeme překvapivé výsledky voleb do poslanecké sněmovny. Kvalifikovaná i nekvalifikovaná vůle voličů zvítězila a vítězná strana může obsadit 75 křesel. Tukanům stačí dvě lavice, jeden stůl, odkloněné finance a rehabilitační fáze tréninku může začít. Restauračka povolebně narvaná, národ asi slaví volební sliby třetí vítězné strany o volně přístupných produktech z jistých částí zdraví prospěšné rostliny. No my se bavíme po svém, čas letí a pro dnešek jsem dostatečně zrehabilitován. Déšť si to rozmyslel, jedu pak tmou příjemně vyšťaven s hlavou plnou zážitků a za sucha domů…
Napsat komentář