„Jezevcovo“ doupě
pod Popovem, sjezd k Oldříši
Úterní odpoledne, vedro jak v srpnu, okurková sezóna vrcholí, žně v plném proudu, u Startu se objevuje z Poděbrad neočekávaně odkloněný JTF a z průzkumu Francie se vrátil i malý náčelník. Uvolněnou morálku týmu je třeba napravit, polámaných či jinak zrakvených již bylo dost a před týmem je výzva v účasti na závodě Kolo pro život, konaném tentokrát na domácí půdě.
Pavel, se šarží v organizačním týmu Artamona, jede zkontrolovat stav trati, i tým má své úkoly a jede za Jezevcem do Dalovic. Úkol splněn a vyjíždíme směr Sadov, mezi vilkami pod Liščí Dírou stoupáme nad Konkordii. Suchá tráva praská pod gumami, vedro nás doprovází na loukách u obory i mezi doupaty Pupkanů v Hájku. V Nejdě za námi padají závory, my padáme dolů k Ostrovským rybníkům. Od obory pak míříme do Kfel, zvedáme prach mezi sklizenými a sklízenými poli kolem Březového rybníku k silnici „NS Po strarých cestách kolem Ostrova“.
Vyšťavený Bobo jede za pivní pěnou k „Václavovi“. Před námi hradba lesa, Slávisti, Míra i Jezevec pak míří pod lesem zpět k Hroznětínu a zbytek týmu pak jede po asfaltu do Horního Žďáru zdolat Popov. Odbočka na zelenou a už máme první metry „oblíbeného“ stoupání za sebou. Srdeční tep se zvyšuje, plíce a svaly naříkají, zaprášené řetězy skřípají, mučené šaltry a přesmykače mají co dělat. Ještě kousek, kaplička na Popově, jsme v cíli, ani to nebolelo. Po bývalé obci ani památky, vše zarostlé, zpustlé jen dva památné stromy pamatují radosti i starosti bývalých obyvatel.
Chvilka na oddech a už se námi usazuje prach na vrstevnicích a cestách pod Oldříšký vrch. Sjezd pak zakončen u studených vod merklínského koupaliště, jehož hladinu brázdí dnes jen osamělý otužilec v adamově rouše. Necháváme jej osudu i krev sajícímu hmyzu napospas a cyklostezka nás přivádí k Rafandě. Řazení mě odmítá náhle poslouchat a mám co dělat, abych s 22 zuby malého převodníku týmu stačil. Před Velasem se tým dělí na vodomilné a vody se štítící Tukany. Tentokrát se přidávám mezi štítící se, nožky mi kmitají jak píst motoru závodní motorky a kamarádi mi za Sadovem mizí z dohledu.
Dojíždím po sobotním pádu pobitého šampióna, na západě se kupí šedivé, černé mraky slibující konečně příděl vody i pro karlovarsko. Vynechávám dnes potěšení z keců i z návštěvy rehabilitačního střediska a jedů domů. Proplétám se se Zdeňkem Starou Rolí a první kapky vody na mě dopadají na louce pod vysílačkou. Déšť ze mne smývá prach, ještě kousek a už se mohu schovat pod střechou garáže, kde mne vítá sucho a pes. V hrdle bublá jedno z lednice a před obrazovkou PC vzpomenu ještě na vodomilné kamarády, na ostatní Tukany na základně a kalendář připomíná, že zítra slaví svátek Roman. Tak vše nejlepší…
Napsat komentář