před Startem, válce vyměněny za kávičku
koupačka v rašelinné vodě – Nový Rybník
V pražském Klementinu bylo naměřeno v sobotu 22.7. 2000 34,9°C stupně a dnes mám pocit, že jsem se probudil v Kalifornii a v údolí smrti. Slunce pálí víc než papričky chili, voda v bazénu se vypařuje před očima, tráva praská suchem a pivovary nestačí se svou produkcí zalít žízeň národa. Jedu ke Startu, kde se kamarádi připravují na vyjížďku podle nejnovějších vědeckých studií o cyklistice. U kávičky či rezavé vody nalézám náčelníka a další Tukany, Bobo do sebe leje další z dnešních orosených, Jezevec jde do sebe a rozhodl se v tomto vedru v teplém dresu odtučňovat. Ouroďák se posléze mohutně nadechl, zatáhl břicho a můžeme vyjet.
Ve slunečním žáru vyjíždíme a svaly rozehříváme ve stoupání k Lesovně Diana a stále výš a výš, kde hřeben Tuhnického lesa zanechává rýhy v modré obloze. Chata U Obrazu dosažena a lesními zkratkami ve vyschlém lese padáme k vodárně a dolů po panelce do Březové. Dlouho jsme si nedali do těla a ve stoupání nad přehradou kolem vrcholu Risswaldu máme šanci si připisovat nastoupané metry. Odměnou je pak pohled na hladinu přehrady, zahrádky v Březové a ptačí pohled na zapařené golfisty, opírající se o své hole na golfišti v Cihelnách.
Vedro se stále stupňuje, Jezevec podpořen týmem Tukanů, odkládá své rozhodnutí odrodit se a společně trháme asfalt přes Stanovice, Dražov, Hlinky ve směru na Přílezy. Prudká vlevo a zelená nás přivádí vymýceným lesem a pod pálícími paprsky slunce k Novému Rybníku. Hladina rybníku zarostlá, klid ruší jen šídla v modrých barvách a těla Tukanů, nořících se odvážně do vody v barvě rašeliny. Osvěžující pocit, o kosmetických účincích nelze pochybovat, revma v pr..li. Co by za to dali zhýčkaní miliardáři, upachtění ropní magnáti a proletáři všech zemí.
Neradi opouštíme tuto lesní lázeň, Jezevec se odrozuje a tým se vrhá do suchem praskající lesní tišiny ve směru k Hlinkám a dál rychlým sjezdem k Bečovské silnici, kde Vítek nasazuje tempo k Cihelnám a ručičky compů kmitají někde kolem čtyřicítky. Roztrhaný tým se sjíždí ve stoupání z Cihelen ke Fčelínu, kde záchranná stanice obsluhovaná Žírou, poskytuje Bobovi první pomoc a ostatním Tukanům pohled na trápící se borce na časovce „staré dámy“. Časovka končí, Bobo přiveden opět k životu, „jezevcovka“ hravě zdolána a před vesničkou SOS zastavuje Veroniku píchlá přední duše. Vítek a JTF spěchají tentokrát domů sbírat rodinobody, nezištná pomoc technickozručně zdatných Tukanů je na blízku a blízko je i volný stůl na terase rehabilitační osvěžovny U Kubrychtů.
Po ujetí 50ti km měním sedlo bajku za sezení na lavici a sleduji s ostatními zprávy o průběhu bouřlivých oslav Martyho narozenin. Vedro stále nepolevuje, zmrzlináři padají únavou, Plzeň zachraňuje co může. Kamarádi, okurková sezóna je zde…
Napsat komentář