skvělý tým
tak zobejte Tukánci …
Kdo v sobotních ranních hodinách četl čerstvou a svižnou komunikaci mezi Tukany: „Kamarádi , v sobotu pojedeme v 10.00 ze Sedlce od kostela směr Přebuz.“; „Dobré ráno…jsem měkouš, koukám na Meteor, neposunem výjezd o hodinku?“; Tady leje, ale už to slábne.“, tak ten mohl nabýt dojmu, že duch Tukana slábne a vůbec všelijak měkne v náznacích deštivého a chladného počasí.
Ovšem zdání klame a v jedenáct se u kostela sjíždí odolný, nerozmočitelný a stále neměknoucí tým a vrhá se do boje s nepřízní počasí i nadmořskou výškou. Nový karbonový stroj Irčy, všemi potěžkán a také je kvalifikovaně zhodnoceno vybavení tohoto karbonového kolouška. Jedeme směr Čankov a po trati podzimní časovky stoupáme po mokrých kořenech vzhůru k Mezirolí a k Děpoltkám.
Povinná návštěva zrakveného nohejbalového smečaře Čendy. Čenda potěšen návštěvou se jistě opět vrhá střemhlav na gauč před barevku a tým stoupá v barvách přírody po asfaltu k Lužci. Lídři kousek vpředu a mne do Lužce dotahují dvě domestikované krávy v hnědých dresech. Drobný deštíček, něco chladu, odbočka k jezírku a levá vzhůru a stále výš až k hájovně Welfling a dál kolem Trousnické skály k železničnímu přejezdu nad Perninkem.
Mraky se trhají o špičky smrků, sluneční paprsky hřejí a tým stoupá po Schuppenově a pak i po Bučinské cestě ke Korci. Výjezd k vrcholu Korce, státní hranice bez výstřelu hravě překonána, následuje rychlý sjezd k Hennebergu a o to rychlejší výjezd k vodárně a dál po hranici až k nenápadné odbočce do zemí koruny české. V lesním tichu a šeru dáváme bomby ve směru k Přebuzi, chvilka na oddych na kótě SO 007 nad Rolavou a už je tady pivní špurt k osvěžovně U kovárny.
Osvěženi stravou, rezavou převařenou vodou i kávička byla zapsána na účet, pak stoupáme k Rudnému. Prudká vpravo a vlevo a je tu rychlý sjezd pod Rudenský Špičák a Díži, kde modrá značka ukazuje směr a bohatý výskyt borůvek, které staví. Tukani tedy zastavují, zobají ostošest a nasyceni pak pokračují pod Javorníkem nad Bernov. Slábnoucí Bohouš jede napřed a zmizel někam k Šindelové (nebo do Nejdku?).
Nás čeká výjezd do Nové Suché a kolem divadla na Kobelci to valíme lesními necestami dolů k Vlčímu potoku a kolem „rybářů“ pak chvátáme ke zdroji Bernardova vývaru na hřišti v Nové Roli. Ochutnávka vývaru pro velký úspěch zopakována, opouštíme Romana i Áju po cyklostezce k bráně základny. Tentokrát závěr vynechávám, přistávám příjemně znaven na domácí betonové ploše po ujetí 72 kilometrů, z kola smývám stopy po vyjížďce a v zapadajícím slunci si vyhřívám tělesnou schránku.
Tak kamarádi, pokud někdo vysloví názor, že Tukani měknou, pošlete ho za mnou. Já mu to vysvětlím…
Napsat komentář