kolem řeky San, ukrajinská hranice
před Tarnawa Niźna, brod přes Roztoki
Poslední organizovaný den s c.k. Alpina je před námi, přede mnou je i prázdný talíř a hrnek od snídaně a před Tukany trasa 55 km dlouhá a mířící do vylidněných míst, kde se kolem řeky San ve vysoké trávě vine hranice mezi Украина a Rzeczpospolita Polska.
Autobus naplněn pěšáky i cyklisty, přívěs hýčká naše miláčky, Bobo si připisuje další čárky do seznamu a můžeme vyrazit směr Ustrziky Górne. Autobus hbitě zaparkován, kola vyndána, Bobo předvádí jak opravit prodřený plášť, provedena kontrola výzbroje a už zadkem leštím sedlo svého „spejšla“. Slunce svítí, příjemné teplo prohřívá kosti a první metry svižné jízdy kolem Wolosatka River máme za sebou. Projíždíme Bereźki, liduprázdné Widelki, Pszczeliny a jsme v obci Stuposiany. Welka pietĺa bieszczadzska a Natálka nás vede k mostu nad soutokem řeky San a Wolosatki. Prašná cesta pak na východ ke státní hranici mezi Polskem a Ukrajinou.
Liduprázdné prostory kolem bývalých obcí Czerenny, Mlyniszcze provětrávané větrem, prašná cesta vystřídána betonovými panely pamatujícími kola a pásy spřátelených armád Waršavského paktu. Míjím Boží muka v Bohem zapomenuté krajině, klid ruší jen šustění suchých řezězů, bzukot much a smutný zpěv osamělých ptáků. Nikde nic, jen hraniční cedule, kopřivy a nekonečně volné prostory s bohatou válečnou historií. Konečně je tu odpočívadlo Ĺokieć, chvilka na traťovku a jízda kolem Dźwiniacz Górny v zemi nikoho končí brodem a blátivou vyjížďkou k silnici na Tarnawa Niźna.
Hle i zde se však nalézá civilizace, nanuky, pivo i badmintonové pálky jsou k dispozici. Bobo zachráněn od smrti vysušením a jedeme dál kolem řeky Muczny přes obec Muczne zkouknout stav stáda zubrů v Krutowce. Zubři spočítáni, vyfoceni a ve stoupání a v klesání na neznačené cestě pak polykáme prach před Wideĺki, kde se pokorně vracíme na asfalt, jenž nás vede zpět k autobusu. Jsme v cíli, řidič povinně odpočívá a tak je čas k provedení doplnění kalorií a zavodnění vyštaveného organismu. Doráží i pěšáci, řidič se vrací do pracovního procesu a jedeme zpět do Wetliny.
V autobuse podezřelé ticho, pod hbitými prsty rostou dva copy z hlavy lepé turistky, náladu zvedají klasické vtipy v podání řidiče a peprnější v podání Natálky. No vše končí, končí i zájezd. Pěšáci, Zuzka i Pavel se vrací zpět do vlasti i Jára a Ivan touží náhle po domově. Spotřeba spočítána, Bobo hravě získává spotřební slevu, autobus odjíždí, loučíme se se slzou v oku a nám začíná důstojnější část výjezdu za hranice všedních dnů nejen pracujícího lidu…
Napsat komentář