rozcestí Kamenitý potok
Komáří rybník – Nový rybník
Tak jsme se ve zdraví vrátili z východu a pod nos se nám vrátily hranice všedních dnů. Kamarádi pyšnící se titulem zaměstnanec či podnikatel se vrhli do pracovních procesů, na mě a další rentiéry zbyl těžký úkol odpočívat před dnešní vyjížďkou i za kamarády.
Děštivé projevy počasí před vyjížďkou odpluly ve směru východ, původní myšlenka vyrazit do Doupovských pustin změněna na výjezd ke Komářím rybníkům. Slavkovský les nás přivítal teplem a sluncem. U Startu se chystá 18 bajkerů, účast zkontrolována Zdeňkem a vyjíždíme směr Globus. Stoupání k Rohu lehce zdoláno a kolem motokrosu v Lokti padáme od Šibeničáku dolů k mostu přes Eger Fluss. Gardnerova osvěžovna za námi a před námi se houpá lávka ve Starém Sedle. Lávka překonána a už si připisujeme nastoupané metry po žluté k „Supímu“ Kamenitému potoku a dál do Dvorů.
Žlutá barva značky změněna na zelenou a tým již bez podpory Čočkina dává bomby k Nadlesí a k hájovně Třídomí, kde se vracíme na žlutou a fofrem stoupáme po kdysi krásně bajkové, kamenitobahnité cestě dnes zničené, srovnané a pokryté zválcovanou šotolinou ke Komářím rybníkům. Zde se někteří Tukani bez bázně a plavek vrhají do chladivých vln Nového rybníka. Osvěženi horskou vodou pak míříme přes z…..é Krásno a Lánský dvůr ke Slavkovu, kde za Kounicemi odbočujeme a vychutnáváme si zde nově položený asfalt přes kótu Nad Větrným dvorem. Marně si lámu hlavu kdo o tomhle činu rozhodl a z jakého pytle vzal peníze. Asi to nechám na koňovi, ten má větší hlavu.
Asfalt končí, před námi nepokosená louka k popravišti, výjezd zkratkami a po rozbitém asfaltu vzhůru na Kozihorskou. Tempo stále dobré, nikdo nezdržuje a už padáme dolů kolem Moučných pytlů k hájovně Bor. Tentokrát necháváme Žíru na Fčelíně na pokoji a po výjezdu terénem jedeme po asfaltu dolů do Doubí. Odbočka na „jezevcovku“ a jsme u vesničky SOS. Před námi ještě pár kilometrů k základně, Roman s Ájou se loučí a míří domů, zbytek týmu vyšlapává únavu na Tuhnické cestě a míří po ujetí 54 kilometrů k provedení rehabilitačních cviků na základně.
Předpolí terasy obleženo tisíci kol, vlastní terasa obsazena vyšťavenými, pohublými volejbalovými smečaři a nahrávači obojího pohlaví. Pozice u „Tukanského stolu pevně drží Bobo, Ouroďák, Dima junior, šampión a Karel. Sestava u stolu doplněna i o Zuzku přivážející zprávy z cesty z Polska a cyklohelmu Rudyprojekt náčelníkovi (člověk nikdy neví, kdy spadne pod stůl). Zábava v plném proudu, vzpomínám na „Šariš“ a cucám nechutný 10ti voltový, nechutný Gambáč. Hlava mi ale nějak nebere duchaplné kecy kamarádů, jedu teplým večerem vzhůru k domovu a hlavou se mi honí myšlenky co napsat pro potěchu oka i ducha nejen Tukanů …
Napsat komentář