před Spomyšlem
mezi klíšťaty nad Rozmyšlem / 18 kusů
Ideální podmínky pro cyklistiku všeho druhu, 16náctá hodina úterního odpoledne, u Startu je napočítáno 19 kusů a Tukani vyjíždí vzhůru do nebes a terénů rozložených kolem Mezihorské.
Do vedení jde malý náčelník, tempo dnes udržují silničáři a jako obvykle je doprava u KV Arény a po chvilce i ve Dvorech zastavena. Tým se rychle vymotává kolem hřiště Buldoků z městského ruchu a mezi bujně rostoucími a revmatismu zbraňujícími kopřivami míří ke kruháči u Teska. Do terénu se vracíme před podjezdem u zahrádek, abychom se promotali a zakroužili mezi buření a mladými odnožemi stromů k Počerenskému mlýnu. Zde nás trochu zbaběle opouští fešák Hubert. 18 kusů si dává manifestační průjezd Počernami k parovodu, jenž nás pak vede k Jimlíkovu a nadšená Ája se po chvilce může kochat pohledem na své, tolik milované pracovní zázemí v Božíčanech.
Obec žije, ze všech zahrad hučí motory sekaček a ptáci je u Osmózy nemají šanci překřičet. Před námi se zvedá dost nepříjemně nakloněná, prachem, pískem a kameny vyšperkovaná stěna Smolnické výsypky a její vyprahlé stupně. Tentokrát to Roman nevede až k vrcholu a po vrstevnici se blížíme pod Liščí vrch, kde se v prudkém výjezdu ukazují výjimečné schopnosti silnou vůlí vybavených Tukanů. Při pohledu na trápící se kamarády, přehazuji nohu přes rám a s pokorou strkám bajka k nebesům. Pár snímků na Vary a Doupov, nohu pak vracím zpět, tretry do spd pedálů a mažu za ostatními stále nahoru k Rájci. Před Černavou uhýbáme doleva a v písku se prohrabávají mé ubohé gumy vzhůru k silnici do Tatrovic. Asfalt překonán v kolmém směru, lesem a polními cestami pak jedu kolem polesí Nad Mazancem a Studené vody ke Spomyšlu a k Mezihorské.
Mezihorská za námi, malá zastávka na traťovku na rozcestí pod Bílou skálou a čeká nás sjezdík k hraně lesa nad Rozmyšlem. Nádherné výhledy vlevo i vpravo. Doupov, Doubí, Krudum, Lesný, Medard, Dyleň, vrcholky Smrčin v Bavorsku a je vidět i chvalně známý, kdysi západními rozvědčíky obsazený vrchol Ochsenkopfu. Společná fotka Tukanů s klíšťaty, žádné ztráty v počtu, mačkám naposledy spoušť foťáku a hejno to valí dolů do vsi. Poslední dresy se ztrácí mezi stromy k silnici na Vřesovou. Ve vsi házím kufr v neznámém terénu, obklopen divočinou a krvežíznivými domorodci se snažím navázat spojení. Jindy bdělí silničáři ovšem nasadili tempo ve směru k Vřesové, já držím průměr 35 až 38 km/hod., doháním je na odbočce k Vintířovské výsypce a jsem rád mezi svými.
Klidná jízda po vrstevnici uklidňuje tep a dech, projíždíme Wintersgrün a klikatá, úzká stezka nás vyplivuje v Chodově na louce před Lincolnem. Čas rychle letí a tým cítí potřebu vyšlapat se na asfaltu do Mírové, kde nás opouští Roman s Ájou. Zbytek, včetně Jezevce, pak dává bomby v prachu ve směru k Jenišovu, k Tesku aby pak tým ve dvorech opustil Míra, Roman, Apolín a pak i Martin. Do čela jdou na asfaltu u Varyády spurtéři, aby se na kruháči u KV Arény málem střetli s pomalu jedoucím strejdou na kole. Balík přibržděn, Pepíno a Ouroďák nasazují opět rychlé tempo a závěrečný finiš dnes rozhoduje bdělé oko fotokamery.
Zaprášené bajky uklizeny do stínu garáže, zapudrovaní Tukani uklizeni ke stolu v rehabilitačním středisku, kde již delší dobu drží pozici I. a. Březina. Tým pak posiluje Miluška, Petr Dima a dochází i narcis Karel. Vyprahlé buňky hojně zalévány, kalorie doplněny. Pavel se chlubí vítězstvím v Malém Aartíku a Dima přiznává krev a chlubí se silničním lišejem. Kdo na to ještě má, tak si v pozdních večerních hodinách píše do deníčku 900 nastoupaných metrů, odjetých 58 km a dnes i rekordní rychlostní průměr 19 km/hod. Zřejmě dobrý oddíl…
Napsat komentář