Malé Kyšice „U Kozla“ – před startem závodu
po závodě v restauraci „U Kozla“
Měsíc červen, vše se červená a zelení. Pamětníci vzpomenou, že v roce 1950 poprvé oslavili Mezinárodní den dětí. Znalci historie si připomenou, že v roce 455 n.l. vandalský král Geiserich dobývá a plení Řím a dnes se Tukani chystají vyplenit ceny vypsané pro vítěze 19. ročníku závodu „Po stopách Unhošťské lyže na horských kolech“.
Sobotní ráno jak vymalované, deštíky nejsou objednané. Pedro nakládá členy TUKAN BIKE Teamu do útrob plechového miláčka, uhání směrem k Unhošti, kde po malém bloudění v Malých Kyšicích brzdí u fortny restaurace „U Kozla“ . Kohoutí kokrhání ještě nedoznělo a už se množí závodníci a závodnice všech kategorií, hospoda zprovozněna, objevuje se i ředitel závodu Jarda. 100,-Kč startovného mizí v pokladně, v dlani mačkám startovní číslo a v ranním horku zalévám útroby studenou limonádou.
Předpisově oblečen, nasycen sladkými bublinkami vyjíždím v týmových barvách k místu startu U Proškova mlýnu v Poteplí. Taktika průběhu závodu určena, Pušák bude táhnout náčelníka k vítězství, já s Ouroďákem je budem zezadu tlačit do cíle. Něžné pohlaví startuje o 15 minut později, Irča na ženské trati tady nemá konkurenci a s časem bude bojovat sama.
Pod námi šumí Loděnice, nad hlavami tryskové motory ocelových ptáků a je odstartováno. První metry ve stínu stromů a po asfaltu vedou do tříkilometrového stoupání. Asfalt se mění na šotolinu a stín se střídá s vyprahlým terénem, podobným Africké savaně. Nastoupané metry rychle přibývají, krev bublá varem ve stoupání k Tuchonínu a konečně je tu úleva na rovině a ve sjezdu k Průhonu. Čelo závodu je kousek před námi, zvířený prach svědčí o průjezdu závodníků. Kontrolní orgány nelení a křížkují závodnické průkazy.
S Ouroďákem se pravidelně střídáme, udržujeme vysoké tempo a soupeři mají co dělat aby nám ujeli. Rozcestí „Skalka-hájovna“ za námi a před námi je sjezd kolmo přes vrstevnice přes Starou mýť ke Žloukovicím. Kamenitý, větvemi a kořeny vyšperkovaný, rychlý sjezd je za námi a o kolem potoku Vúznice to valím za Jirkou přes Žlubinec ke Žlubineckému potoku.
Potok valí své vody bystře dolů k Berounce a my to valíme svižně vzhůru proti proudu k Chyňavě. Slunce stále více přitápí, stínu pomálu, po chvilce opouštíme modrou značku abychom si vychutnali osvěžující stoupání od rozcestníku Chyňava pod Hradeckou a k myslivně Chyňava, odkud kroužíme po prašných polňačkách kolem Chyňavy k Libečovu.
Čtvrtý kontrolní punkt za námi, žlutá a posléze zelená turistická značka nás provází při rychlé jízdě ve stoupání Zabitou roklí a k rychlému padáku ve sjezdu k prudkému toku Loděnice River a k rozcestí „Pod Úderskem“. Schováni pod korunami stromů pak projíždíme Rajnov a dáváme bomby k Mirodolu. Kolem vysokého plotu, jímž přísně chrání své soukromí nejbonitnější čech, pak dotahuji Jirku u Myslivny v Dolním Podkozí. Prudká levá a kolem toku Loděnice si připisujeme poslední kilometry z namáhavého, náročného závodu.
Markův mlýn, Červený mlýn, Dědkův mlýn, pěkný, krásný, technický, svižný singltrek kolem Kyšického mlýna nedovoluje předjíždění a vede nás k rozcestí „Malé Kyšice“, kde s Jirkou dorážíme fešáka Huberta, jenž hodil na trati kufr a pro jistotu se ještě omotal kolem závory. Poslední stoupání po asfaltu, prudká vpravo mezi ploty a je tu po 42 kilometrech cíl. Zdroj osvěžení na dosah, kamarádi v cíli, Pepa se chlubí potrhaným kožichem a výsledky závodu hovoří za vše:
Ctihodní kmeti 2017 (nad 60 let) – JTF s malou ztrátou druhý 2:01:27, Pušák třetí 2:01:35, Fešák čtvrtý 2:17:12, cílovou pásku protrhl čtvrtý Petr v čase 2:17:55 společně s pátým Jirkou v čase 2:17:58.
Na ženské, zkrácené trati byla mezi staršími dorostenkami Irča první v čase 1:25:35.
Napsat komentář