a to je ta krásná země, země česká domov můj…
Družba
Kamarádi, končí Duben se svým nejistým počasím a před námi je Květen, lásky čas a také nové výzvy, nejenom pro silničáře na Šumavě či „gardisty“ na Gardě, ale také pro Tukany toužící po vavřínech na Králi Šumavy.
„Dnes si dáme královské Poříčí a procvičíme techniku…“. Jedu s ostatními za malým náčelníkem proti větru ke Globusu a Tašovice nás vítají hustým a studeným deštěm, před kterým se zbaběle schováváme. Šedivý mrak ustoupil po chvíli z pozic a objevují se nesmělé paprsky slunce. Teplota se zvedá a před námi se zvedá i terén pod Rohem a za po chvíli i na loketské výsypce. tentokrát se zde bahenní zábaly nekonají a za chvilku jsme v Loučkách, kde Pepíno zdarma předvádí domorodcům techniku výměny píchlé duše. Oprava provededa a už kroužíme po singltreku mezi stromy ve směru k rybníku Velká Anna a dál k neobvyklé vyhlídce do povrchového dolu se jménem Družba, kde nám Roman obětavě vysvětlil dopravní způsoby v dole. Já nevím jak by tady koukal do kraje Praotec Čech, kdo se tady družil a lámal normy, ale do Austrálie se naštěstí neprokopal.
Necháváme toto nehostinné místo za sebou a po stezkách od Pískového vrchu se, v bahně příkopu kolem silnice do Sokolova a lesem od trafostanice, rychle blížíme ke Královskému Poříčí. Houpavá lávka přes Ohře překonána a z Těšovic se proplétáme mezi garážemi vzhůru ke Kauflandu, kde mě na parkovišti zradily pedály a odmítly mé nohy pustit ze svého sevření. Chvilku balancuji a pak se s rámusem skládám na asfalt mezi auty. Škody nezaznamenány, přes nákupní košíky můj výkon nikdo neviděl, pomocnou ruku nepodal. Jedu za ostatními vzhůru po louce k prudkému sjezdu k Lobezkému potoku, který dnes hravě zvládly i obě Tukanky.
Obracíme směr jízdy ke koupališti Michal, nejdřív volným terénem a pak po inlain dráze jedeme ke Starému Sedlu. Na technické stezky pod zámkem se dnes nechystáme a Ohři rychle zdoláváme po houpací lávce. Cyklostezka do Lokte je dnes na vložena pro vyšlapání a od tábořiště si pak vychutnáváme obávané dlouhé stoupání k farmě Hory. Nějak mám dnes tento očistec rychle za sebou, vjíždím před oborou na asfalt, dech a tep se po stoupání rychle uklidňuje, v klidném tempu jedu kolem obory za ostatními k betonovému sjezdu. Beton končí, odbočujeme vlevo a Roman nás vede k svižně pohodovému, romantickému sjezdu v prudkém svahu a po parapetu proloženému kořeny na naučnou cyklostezku z Tašovic. Sjezd zakončen u lávky na cyklostezce a po asfaltové stužce jedeme zkontrolovat Vítkovo zájmové území.
Před námi poslední kilometry a metry k základně. U Varyády se loučí Roman s Ájou a po ujetí 54 kilometrech nalézáme na základně dlouho neviděného šampióna. Skládáme svá těla u stolu, probíráme dnešní vyjížďku a posloucháme Zdeňka, který se přijel vypovídat. „Jen dál, jen dál, jen výš‘ a výš‘, až nad oblaků lem…“, zní verš ze sokolské písně a jako ozvěna, přichází ze světa vápencových vrcholů umně poskládaných v oblasti Trentino Garda, zpráva o účasti zástupce týmu Tukanů v závodě Rocky Mountain BIKE Marathon. Čenda nám tedy vytřel zrak a položil laťku hodně vysoko a svým výkonem překvapil (399. Bilek Cenek 1963 Nürnberg Tukan Bike Team Karlovy Vary 6:58.38,2 3:14.21,9 (3319 G-GMasM 74). Dnes se mu tedy díváme na záda, nezbývá než mu gratulovat a přát brzké zrehabilitování po této šichtě.
Napsat komentář