pod Aršlochem „…je to jetelné“
… tady je naše cesta k jezírku, vede do oblak?
„Březen za kamna vlezem, Duben ještě tam budem“, již dávno neplatí. Většina z nás nemá kamna, za ústřední a pod podlahové topení to nejde a tak vyrážíme za teplem, jenž si vyrobíme pohybem v terénech, kde se tělesná teplota, navzdory nepřízni počasí, rychle zvedá.
Závodníky čeká v sobotu časovka v Čankově, připomenout si a prozkoumat stav trati je dnes v plánu vyjížďky, jenž bude doplněna výjezdem po trase KIWI do Niv, pak vzhůru přes Ruppelsgrün do Edersgrün a odtud rovnou k hladině Odeřského jezírka. U Startu je čas na kávičku, mezi námi se objevuje i Jezevec a vyjíždíme směr Rybáře a Čankov do míst, kde v sobotu a po šestnácté zahájí svůj boj proti času nejen Tukani.
Začíná to dobře. Martin zručně mění svou děravou a černou duši, Roman zuby nehty doluje zbytky trnu z pláště. Dlouho jsme se neviděli, tak je zde alespoň chvilka na oddych a jsou také probrána důležitá, jistě neodkladná témata. Defekt opraven a již pod námi mlaská bahno na rozmočené louce pod lesem. První metry v lese a už si přičítáme nastoupané metry ke kříži a k bodu záchrany KV 067. Následuje odpočinkový a hravý sjezdík, kde se proplétáte mezi stromy, rychle ztrácíte výšku a při časovce držíte úsměv pro fotografy.
Výška tady rychle ztracena a před námi je výjezd po pískové a vodou vymleté cestě k poli před Mezirolím. Ve stoupání mám pocit, že mi někdo vymontoval lehké převody. Plícemi filtruji kyslík a supím dál, vyzkoušet jak se dnes tváří „parapet“ a „Aršloch“. Na parapetu se vyřádil vítr, do cesty položil dva stromy a nastlal větve. Na místě domlouváme brigádu pro důchodce a jedem dál do míst, kde při pohledu dolů slabším jedincům blednou tváře a hnědnou zadní sedací partie. JTF, Roman, Martin a Pušák neváhají a Aršloch hravě sjíždějí. Já jej s Jezevcem a ostatními objíždím lesem a s respektem vlevo. Stoupání po kořenovce k úvozu, sjet bahnem dolů a znovu vystoupat k Mezirolí je pak za odměnu.
Před námi je hradba Krušných hor s vrcholy Velflíku a Plešivce schovanými v šedivých mracích. Mezirolí, Nivy, v Ruprechtově toho má Jezevec dost a jede natankovat energii k Hastrmanovi. Chvilku si vychutnáváme pohodlí rozbitého asfaltu a jsme v Odeři, kde nás opouští Ája. K jezírku vedou tři cesty a pro dnešek je vybrána „odpočinková“ trasa. Prý je žlutě označená, ale já ji viděl v prudkém stoupání k odbočce na lesní cestu rudě. Slyším náčelníkovo projev „tady je to pěkné a tudy to dáme…“, schovávám foťák a v klidném tempu dál zdolávám vrstevnice. Ani to nebolelo a jsme u jezírka, jehož černou hladinu čeří vánek. Necháváme romantiku za sebou a dál si přičítáme výškové metry k odbočce na zelenou, abychom rychle ztratili výšku ve sjezdu pod lužecký zámek.
Chvíle, kdy vám svěží vítr ve sjezdu čechrá kučery pod helmou jsou za námi. Prsty přestávají svírat brzdové páky a stoupáme rychle po asfaltu k Oldříši, kde v lese pod Matysem hledáme ve vytěženém prostoru cestu ve směru k Děpoltovicím. Se zapadajícím sluncem mizí i zbytky tepla, večerní dubnový chlad pak překonáváme rychlou jízdou kolem koní k Riviéře. Kličkujeme Mezirolím, rychlý sjezd po pískové cestě ke kravínu do Staré Role, cyklostezka, Garmin ukazuje 45 kilometrů a jsme na základně. Vyjížďka projeta podle plánu, jen čas návratu jsme dnes nějak nezvládli. Tak kamarádi v sobotu na časovce …
Napsat komentář