u kříže nad Loktem
zakládající člen a 60tku má za sebou
Tak si listuji deníkem CHINA DAILY i čerstvým vydáním pánského zpravodaje PLAYBOY, na stolku rozevřené RUDÉ PRÁVO a Severočeský Průboj a nikde ani zmínka o životním jubileu jistého zakládajícího člena Tukanů. Zřejmě hledám špatně, snad ještě černá kronika z ranního vydání NEW HERALD TRIBUNE vydá své tajemství a popis Jirkových bujných let, které má za sebou.
Ovšem k oslavencově tabuli je třeba dojet včas, s tělem toužícím po intových nápojích a s prázdným žaludkem. U Startu se sjíždí vyšťavení kamarádi, chvějící se touhou potřást pravicí a předat zdravice oslavencovi, jenž se dnes připravuje v sále rehabilitačního střediska vstoupit do let, které zdobí šediny, bolavá kolena a pravidelný příjem důchodu. Vyjíždíme dnes poprvé v 16. hodin a bez Ouroďáka, prošpikováni slunečními paprsky v teplotě, jenž odpovídá srpnovým vedřinám, směrem k Rohu a dál lesem k motokrosové trati v Lokti. Na motokrosu máme zelenou a chybí jen platící diváci, kteří by ocenili výjimečnou technickou zdatnost Tukanů v místech, kde jindy burácí motory.
V motokrosovém areálu pomalu klesá zvířený prach a my po chvilce hledání klesáme pěkným sjezdem do míst, kde jsme nikdy neotiskli své stopy. Ze stínu v Sadové ulici se vracíme na slunce k Ohři, kde rychle překonáváme cyklostezku k houpací lávce ve Starém Sedle. U kostela se pak odrozuje Míra, dychtící po sokolovské atmosféře. Stoupání od hladiny Ohře k Supímu potoku hravě zdoláno a po lesáky „zprasené“ cestě stoupáme dál k dnešnímu vrcholu ve Dvorech. Chvilka čekání na dříve narozené a už to valíme loukami a sjezdem ke kříži. Společná fotka na památku, Dimovu motlitbu zpod kříže odnesl vítr mezi stromy a mezi stromy se pouštíme do pěkného singltreku, který jsme nedávno projeli za tmy. Dnes si ho vychutnáváme za světla a sluncem ozářený hrad Elbogen vítá Tukany ve svém historickém podhradí.
Kilometrů je již dost a síly je potřeba pošetřit na večerní oslavy. Ovšem na cyklostezce od tábořiště v Čočkinovy bouchly saze a rychlostní průměr se drží nad 30 km/hodinu. Ještě že je tu lávka ve Svatoškách. Chvilka na vydýchání a na asfaltu rychlost opět stoupá. Nejmenovaní svědci tvrdí, že byla několikrát atakována čtyřicítka a v tomto tempu pak doráží balík k bráně osvěžovny po 46ti kilometrech jízdy.
Z kol je spláchnut prach a u stolu pak splachujeme prach ve společnosti oslavence. Zvonění sklenic ustává, náčelník pronáší gratulaci, Ouroďák je nějak naměkko a jeho slzy smáčí Bleskův dres. Šedesátka je jen jednou za život, oslava životního výročí se tentokrát koná bez Vítka, jenž asi studuje, jak pokládali asfaltové koberce staří Římani. No Jirka si tu merendu jistě a rád zopakuje a vydrží zdráv a při síle dalších šedesát let…
Napsat komentář