v lese nad Hammerhäuser
…jediný hřebík v Chodově! jiné železo tu není…
Svátky vánoční se blíží, svatá Barbora a druhý advent klepou na dveře a do oken se tlačí, z východu importovaný, mráz z Kremlu. Sluncem ozářené, mrazem ojíněné odpolední Vary vítají v místních vytopených nákupních chrámech davy koupěchtivých a u Startu se sjíždí otrlí, otužilí Tukani, aby společně vyjeli do zmrlých terénů.
Malý náčelník kontroluje účast, „pan Kuřátko“ si dává do těla jedno malé iontové, dojíždí i další kamarádi, včetně stálého nováčka Pepy. Zapsat účast a ukázat se v sedle cyklokrosky přijel i Bery a na prvních kilometrech s námi vyšlapává nohy i Míra G. Chvilka rozhodování kam v tak pěkném, klidném odpoledni vyrazit abychom se nezpotili a nespálili plíce mrazivým vzduchem. Trasa Pušákem určena „…a zakroužíme kolem Nové Role, Chodova a projedem Nové Sedlo ve směru k základně“. Nikdo velícímu neodporuje, ve Staré Roli se připojuje Zuzka a kolem starého hřiště v rozvážném tempu tým přičítá nastoupané metry k polnímu letišti u Nové Role.
Nová Role projeta a u mostu přes Rolavu nás doráží a posiluje svou účastí i Čenda. Kousek jízdy po navigaci a čeká nás sjezd po železných schodech ke garážím. Vítek dost hlasitě vyčítá několika Tukanům nedostatek odvahy ke zdolání této překážky a už kolem Žídků rychle stoupáme po „doktoráku“ k nádraží a k Bouchalce. Zahrádkářská kolonie odpočívá v zimním spánku, Tukani ovšem nelení, po zmrzlém povrchu cest a lesních stezek hravě letí k samotě Hamry, kde se dostávají do slepé uličky. Bobo si zde stačil ještě ustlat, ale znalost terénu v těchto místech nás vyvádí po úzké, divou zvěří, houbaři a milenci vyšlapané stezce z těchto bohem zapomenutých míst. Přichází chvilka na procvičení rovnováhy a citu pro řazení vhodných převodů a pěkný a rychlý sjezd volným lením terénem nás vede k rozcestí Pod Liščím vrchem.
Ztracená výška nemrzí a již se proplétáme mezi stromy a keři k rybníku u Obecních dílů. Kousek stoupání na kypu nasypanou nad Smolnicemi a už se otevírá pěkný výhled na Doupov, Slavkovský les a „zas…..“ Krudum. Lalůčky po kypě za námi, míjím Bílou vodu a nad Chodovem jedu za kamarády a společně s nimi se proplétám křovím a buření ve směru k Husově ulici, abychom se pak vrátili zpět k Bílé vodě. Pěkný, industriální výzdobou a mrakem páry ozdobený výhled na Vřesovou necháváme za sebou a od výsypky jedu za ostatními ke Staré Chodovské.
Slunce se rychle schovává za obzor, stejně ta rychle klesá i pocitová teplota i stupně páně Celsia v minusových hodnotách na Garminu. Kdybyste hledali ztracený hřebík u zahrádek v Chodově, tak se domluvte s Vítkem. Ten jej zručně vytahuje ze zadní gumy a nález představuje světu. Zmrzlými prsty mění duši, čerstvý vzduch plní gumu a tým pokračuje v jízdě přes louku U Zpěváčků k Licolnu. Pušák náhle u zahrádek mění směr vpravo, Pepa vybírá prudký obrat, naráží na zde ukrytý pařízek, opouští vyhřáté sedlo, předvádí ukázkový let vzduchem, ryje nosem zmrzlý povrch a pokouší se zde hledat lanýže. Já se mezitím snažím ubrzdit svého oře, skoro jsem se mu projel rozkrokem. Lanýže Pepou nenalezeny, škody na bajku, těle a duchu neshledány a spolu s ostatními jedeme po Vintířovské a terénem k mostku přes trať a dál k Chranišovu. Výjezd k pešunku a přes perón nádraží ke sjezdu v parčíku mezi domy v Novém Sedle, kde na kruháči zastavujeme dopravu a zírající motorizovaný národ, abychom za tratí po panelce opět Sedlo opustili.
Čas pokročil, loketská výsypka nad Podhořím projeta, Jenišov, přeplněné parkoviště u Teska, Dvory i poslední metry před branou základny. Garmin ukazuje projetých mrazivých 48 kilometrů, zmrzlé bahýnko na kolech nemá smysl umývat, tlačíme se do vyhřátého prostoru a lepěsvižná obsluha nás placíruje k volnému stolu v jinak rezervovaném lokále. Teplý čas s chladičem rozehřívá útroby většiny z nás, jen Bobo nedočkavě čeká na rezavou zálivku. Tato jemu konečně donesena pod nos i s důrazným proslovem „běž už do pr….“. Ke stolu doráží z pěšího výletu i JTF a vleče ssebou náklad triček. Módní přehlídka začíná, zkoušíme a vzduchem létají velikosti S, M, L a objevuje i triko, podobné noční košili, které by bylo velké i Stěhovákovi.
Vzduch v lokále přeplněný tóny i slovy trempských písní houstne, zábava rychle ukrajuje čas, stůl postupně opouští kamarádi a společně s Vítkem a Pušákem opouštím tato místa i já. Noční, mrazivý vzduch mě doprovází na cestě k domovu, kde mě vítá pes a teplo domova. Den utekl jako voda, očištěn vodním proudem ukládám tělo do vodorovné polohy, zavírám oči a …
Napsat komentář