… snad nejsi zmrzlý, jseš jak pumpa … 16°C
… bez pomoci to nejde připnout… 4°C
Sedím před PC, hledím do otevřeného okna do světa s názvem Google a hledám články, jenž by mě navedly svým obsahem k vyšší výkonosti. Dnešní dvoufázový trénink asi nic moc. Dopoledne míchat beton, odtahat 3 kubíky mazlavé směsi a odpoledne vyrazit do terénu, takovou nálož by nezvládli muži a ženy z prvních příček světového bajkového žebříčku. Ovšem jezdit s Tukany v náročných terénech v okolí Varů je výzva, která dá víc než výměna krve a jiné novátorské metody či chemické formy podpory výkonu organismu.
S bolavým tělem usedám na sedlo, roztáčím kliky a již se řítím pěkně v tempu ke Startu. Kamarádi se v náhle teplém odpoledni sjíždí k vyjížďce, Pušák s Irčou svlékají z Honzíka zbytečné, tepelněizolační rukávy a vyjíždíme ve směru a kam jinam než do vyšších nadmořských výšek s nedostatkem kyslíku a dnes s bohatou nadílkou bahna, kluzkého spadaného listí a život ohrožujícími mokrými kameny a kořeny. Chvíli kroužíme v terénech nad starým hřištěm v Roli, abychom po cyklostezce dojeli do Nové Role, kde na nás čekají Roman s Ájou a Martinem.
Kousek cesty po navigaci, kořeny a čeká nás výjezd po zelené k lesní školce. Tým nečeká a vyjíždí podle naplánované trase k místu, kde náčelník touží po pohledu do chřtánu jámy lomu ve Smolných Pecích. Les projet vpravo, vlevo, nahoru a dolů, lom nenalezen. V náčelníkových očích je vidět záblesk slzy, jisté zklamání nahrazeno pěknými lalůčky a sjezdem k divokým vodám Rolavy. Rozbouřený tok hravě překonán po lávce a jedu za kamarády k dávno zapomenuté zabahněné cestě, mířící do nebes a k „divadlu“ na Kobelci.
Hluboké louže, mokré kamení a klacky, bahýnko pěkně mlaská. 29″, 27,5″ i 26″ vzorky plášťů otiskují své stopy a Tukani jak vidí kopec tak letí vzhůru. Chvilka čekání, světla ubývá a do práce se dávají dosud odpočívající světla a blikačky. Překvapený motorista nám dává nad Černavou přednost a tým mizí ve tmě v terénech nad Tatrovicemi. Chvíle čekání na opozdilého se nějak prodlužují, tmy přibývá, jen světla prozrazují přítomnost Tukanů v tichém lese a terénech, kde si vychutnáváme pěkný sjezd terénem dolů k odkališti u Vřesové, zpestřený silným odérem z produkce rektizolu.
Ozářené prostředí kombinátu pro využití hnědého uhlí je za námi, tmou se proplétáme vylidněnou Starou Chodovskou a v této pokročilé době i Chodovem. V Mírové se loučí „Novorolští“ Tukani a tým míří přes Jenišov a kolem Teska do teplé náruče „kulturního střediska“. Bajky odbahněny, místa obsazena, oceněna je dnešní vyjížďka a oceněna je i výhra Plzně nad Spartou. Sranda jako obvykle, odborníky jsou zhodnoceny i vlastnosti nově zakoupených bajkových plášťů, jimiž se jistě v zimní cyklosezoně budou chlubit Bobo a Pepa.
Den končí, dvoufázová příprava, doplněná o třetí rehabilitační fázi přináší své ovoce. Mozek vyčištěn, svaly uvolněny, všechny kosti na svém místě, nálada neklesá ani před vrátky domova kde mě vítá nejen pes ale s úsměvem i drahá polovička. Ještě myslím na páteční sváteční den připravený pro potěchu nejen pracující části obyvatelstva z českých a moravských luhů, hájů a jiných výrobních prostorů. Tak kamarádi 28. říjen oslavíme výjezdem do hor a ve směru k Přebuzi, těšme se a v 10.00 na Startu …
Napsat komentář