Schwaderbach 1920
Bublava 2016
Otvírám ráno oči, okno, venku mlha věštící další pěkný zářijový den mariánského léta. Stále padají teplotní rekordy v české kotlině a nevyhýbají se i Varům, ze kterých dnes vyjíždíme do míst, kde JTF chodí na houby, má prolezlé i projeté všechny kouty a teplota bude nižší o pár stupňů.
Před ACS dojíždím Pušáka, ze kterého sálá aktivita i v těchto brzkých sobotních hodinách. Doráží i ostatní kamarádi, jenž zrovna nevyspávají noční směnu a ochutnávku moravských tekutých archivních, suchých, polosuchých, slámových, ledových, bílých, červených, růžových a barikovaných produktů, nebo neléčí projevy mořské nemoci umocněné rumovými vlnami a gambáčem pod napjatými plachtami a jadranským sluncem.
Směr a cíl útoku na nebetyčné vrcholky Krušných hor, na liduprázdné prostory důsledně očištěné od původních obyvatel a diverzantů všeho druhu a politického vyznání je štábem určen. Vyjíždíme a na zahřátí je předložen výjezd k vysílačce a polní letiště k Nové Roli, kde se připojuje Ája s náčelníkem. Roman dnes nejede, prohání se po zeleném pažitu se starými pány za mičudou a snaží se trefit mezi tři tyče, no moc nám toho „chodbalisti“ neukázali, asi je branka příliš malá. Roli opouštíme za Bouchalkou a vyprahlým lesním terénem jedem lesem a pak kolem trati krušnohorského semmeringu k Hammerhäser.
Asfaltový koberec nás vede do města s velkou kapacitou nedostatečně placených volných pracovních míst a s dlouholetou historií. Kolem zbytků hradu pak rychle nabíráme výšku v prachu k vysílači a dál po hřebeni k rozcestí Pod Jedlovcem. Klimatizace na mém kole nefunguje, tělesná teplota na bodu varu a před námi stálé stoupání po šotolině kolem Rudenského špičáku až k silnici na Přebuz, kde hrdě míjíme osvěžovnu Kovárnu a odbočujeme znovu do stinných lesních terénů abychom zakroužili kolem Špičáku.
Míjíme Frischglück mine a noříme se do zeleného ticha s vloženým prudkým stoupáním lesních stezek kolem Čihadla. Zarostlými opuštěnými lesní pěšinami se blížíme kolem Čertovy hory a Jeleního vrchu ke Špičáku. Vrchol dobyt v sedlech a již se kocháme pohledem na Kamenáč, na pohraniční hvozdy, na Otto Hermann Böhm Thurm na Aschbergu, Bleiberg se sjezdovkami a domky v Bublavě. Znalci geografie vybavení orientačním smyslem rozeznávají i zamlžené vrcholky hor nad Klingethalem a smrkové porosty dále v říši. Společné vrcholové foto, zápis do vrcholové knihy provedl Vítek a již jedeme za náčelníkem do míst, kam se v minulosti neodvážil ani wermacht. Náčelník se vrací z průzkumu se slovy „byl jsem tu se ženou a nemohu to najít“ a tak si vychutnáváme sjezd k Fišerovu prameni, kde zdravá voda naplňuje naše prázdné bidony.
Ztráta výšky v horku mrzí, další klesání nechceme připustit a tak se kolem Špičáku vracíme zpět k Přebuzi a k rozcestí pod Vysokým vrchem. Výška tedy neztracena, kilometry přibyly a po známé trase z běžkování, jedeme kolem Předního Ostružníku ke hraničnímu pásu a opět na západ po šotolině k Bublavě. Bublava hluboko pod námi, ve sjezdu po asfaltu od vysílače zaznamenávám rychlost vysoko překračující hranici k udělení pokuty za jízdu v obci. Vichřice a jiné známé osvěžovny uzavřeny a tak bereme za kliku hodně slibující restaurace Švejk. No Švejk nezklamal, jídelníček postaven na chuťové buňky a finanční bonitu saského národa. Vybíráme z nevybíratelného menu, nevhodného pro cyklisty. Jedině výstav místního malého pivovaru snese pochvalu a Míra si jej vylepšuje ještě vložkou z rozšlehaného syrového vejce.
Všichni očekáváme brzkou střevní reakci jeho organismu ve výjezdu a dlouhém stoupání k vysílači. Nic se však neděje, asi má kachní žaludek a stále čisté spodní prádlo. V tempu míříme k Přebuzi, kde je denním rozkazem určena zastávka na osvěžení. Ája informuje, že Roman s Čendou zde nečekali a odjeli již domů. Vracíme se k Nejdku a kopírujeme trasu ranní jízdy až do Nové Role, kde Ája končí. Míra a Víťa jsou unešeni sílou kolektivu, zapoměli odbočit ve směru na Vintířov a Sokolov, jsou tak nuceni jet s námi do Staré Role. Oba stoupají k vysílačce a zbytek týmu míří k branám rehabilitačního střediska, kde po ujetí 100 kilometrů v průměrném tempu 16,6 km/hod a 6ti hodinách v sedle zasedáme ke stolu a probíráme dnešní horký den v terénech Přebuzkého přírodního parku.
Napsat komentář