pod Gétovkou
tak vypadá netrénovaný bajker
Tukan Roman bez víry, bázně a hany…
ranní bajkování / kořenovka od Muzíkova
Babí léto v plném proudu, 6. září 1877 naměřili v pražském Klementinu 8°C a dnes si v teple a proudu dopadajících slunečních paprsků, Dobsonových jednotek, prachu z kosmických částic vyjíždíme nabrat výškové metry a zdolat terény kolem Činova.
U ACS napočítáno v 16.15 dvacetři kamarádů a …dek, jako obvykle doprava na Západní zastavena, udivení řidiči zírají, zírají vodáci i místní obyvatelé venčící své čtyřnohé miláčky a své dvounohé lásky. Stoupáme k Jaru a dál uprášenými stezkami na Výšinu věčného života a k patě pseudogotické rozhledny s pěkným seznamem jmen: Kronprinzessin Stephanie Warte, Stifter-Warte, nelze zapomenout na libozvučný, srdečně soudružsky vlezprdelkovský a hodně slibující název Stalinova vyhlídka a nakonec jako trvale zavřená Goethova vyhlídka. Pamětníci si vzpomenou na jedinečné pohledy z vyhlídkové terasy na Vary, Doupovské hory, Krušné hory s Klínovcem, Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu a palivový kombinát na zpracování hnědého uhlí.
Rychle odtud mizíme a padáme přes Hůrky k R6 a již si dáváme do těla po zelené ke golfu. R6tka znovu ve zdraví překonána, v chatové osadě u Andělské hory nás opouští Čočkinovci a Míra. Přetrénovaný, opuštěný Jezevec padá do trávy, kde si rovná páteř a tým čeká na Ericha.
R6tky se asi nezbavíme a tak ji znovu mezi proudem plechu znovu překonáváme. Dnes asi není Zrcátko ve formě, opět čekáme, bezvěrci Roman a Apolín brousí své gumy o schody u paty kostela a ostatní se vyhřívají ve sluneční lázni. Opět jsme pohromadě, Erich má nové, silně tlačící tretry, jeho stroj vykazuje neochotu řádně řadit, neustále ztrácí na čelo a na Činově si čekání krátí tým pohledem do krajiny a pojídáním zde načesaných výborných jablek. Ostré slunce pomalu zapadá, osvětluje panoráma Krušných hor i Tukany překonávající pod Podkovou dnes nejvyšší bod jízdy.
Nalevo pohled na Šemnickou skálu a před sebou pěkný sjezd kolem kóty 621 k Dubinskému potoku. Sjezd za námi, Jezevec si omývá opocené čelo, tým pomalu vychládá, já fotím a Erichovo rozžhavené brzdové kotouče jsou opět mezi námi. Čeká nás výjezd k silnici, sjezd kolem Beraního Dvora do Šemnice a před Sedlečkem uhýbáme k mostu v Muzíkově abychom se projeli a protřepali svá těla, údy a svaly na kořenovce k Hubertusu a Všeborovic. Tým odjíždí obsadit základnu, já doprovázím vyšťaveného a pomalu bez formy jezdícího Ericha. Rychle se šeří, konečně jsme s velkou ztrátou na tým u bran rehabilitačního střediska, kde zjišťuji, že mne zrádně opustil přítel Olympus.
Nechávám si tedy zajít chuť na převařenou vychlazenou zrzavou vodu a zábavu ve společnosti Tukanů a ve zbytcích světla hledám ve Všeborovicích foťák. Najednou tma, zapínám nouzové osvětlení bajku a načítám najeté neplánované kilometry k domovu. Občerstven vodou se šťávou, sprchou a slovním výlevem své drahé uléhám s plánem ráno vyrazit, projet se a najít ztracený přístroj s obsahem fotek kamarádů. Ráno raníčko pak bajker vstal a doporučuje všem brzoranní vyjížďku kolem zpěněných vln Ohře a po kořenech k Muzíkovu, která nemá chybu. Plán útoku se vydařil, foťák nalezen a kamarádi se opět mohou těšit na momentky a videa z vyjížďek…
poznámka: oproti údajům u mapky, tým najel jen cca 40 km
Napsat komentář