pod „Pičusbergem“
… na vrcholu
Prázdniny jsou v polovině, filmový festival i festival zážitků z Bulharska za námi, sleduji na videu výkony malého Tukánka, který již lehce šlape do pedálů, neohroženě sjíždí Ježíškovku a vůbec už šlape i na paty velkého Vítka.
Počasí dnes veskrze letní, kučery nám čechrá příjemný vánek, návrh zdolat Lobzy zamítnut a tým oslabený o odřeného Boba, stěhováky Pepína, Ouroďáka a náčelníka vyráží za Vítkem do terénů kolem Varů. Od Startu jak po žebříku, pěkně vzhůru, cyklostezka do Drahovic na rozehřátí a již stoupáme od mostu stezkami pod a kolem Drahomíry kolmo vzhůru ke hřbitovu, po červené k vodárně a přičítáme výškové metry kolem Gétovky přes Hůrky a klíšťáckou louku ke hvězdárně.
Klasická cesta kolem garáže nás vede k prameni posíleného o splašky smradlavé vody z drahých rodinných domků. Čenda neváhá, skládá své tělo k zemi a využívá zde účinků této lázně. Škody jsou ale menší než bychom očekávali a tým se rychle blíží loukami pod „Pičusberg“. Koukám zespodu na Berym nově přejmenovanou Vítkovku a modrá značka nás vede až do výšky 642 m.n.m. , kde dáváme na památku foto a kocháme se pěkným výhledem na Vary, šampiónovo pracoviště, Dianu, Gétovku a Andělskou horu.
Nějak to všem dnes jede, klíšťata nemají šanci se v té rychlosti zachytit a přisát. Jedem kolem letiště, louže a bahno zkušeně objeto a jsme u paty kostela na Andělce, kde je klid na rozdíl od usilovné stavební činnosti na zbytcích hradu. Andělka za námi, rychlý sjezd ke Štichlovu mlýnu a ke kapli panny Marie, kde je místo pohoštění připraveno čtivo a průvodce Norskem. Chvilka rozhodování kudy dál Evropou, vítězí pokračování sjezdu kolem Dubinského potoka, výjezd a sjezd po louce k Beranímu dvoru a do Dubiny.
Kousek vyhřátého asfaltu, Ohře překonána v Muzikově suchou nohou a v sedle bajků po mostě a již dáváme bomby proti proudu. Oharka plná vodáků, Zuzka v dubnovém dresu se snaží vykoupat, ale hladina je od stezky daleko. Kořeny, větve, křoví, kopřivy, stanové městečko, lesní osvěžovna na Hubertusu ponechána bez účasti Boba bez povšimnutí. Zbytek kořenovky na „Výletní stezce“ nás pak vede do zahrádkářské osady a k patě výjezdu lesní stezkou do Všeborovic.
Nikdo nezdržuje, na nikoho se nečeká a po cyklostezce se blížíme k základně, kde po ujetí 44 kilometrů a nastoupaných 720 metrech jsme dnes neobvykle brzo. Stůl obsazen, je objednáno a dostavuje se z Bulharska pobitý Bobo, stěhováci s vytahanýma rukama a žíznivým pohledem, přichází i do civilu převlečený, vyvoněný Bery. Večer se pomalu blíží, stále je velmi příjemně, jedu domů a doma sleduji v nejchytřejším telefonu zajímavou komunikaci mezi Tukany. Jeden se vášnivě zamiloval do Rychleb, jiný si zde dává inzeráty na vyčištění sklepa od karbonových pleček a jiného cyklistického plevelu, no samá vášeň a léto cloumá Tukaním hejnem…
Napsat komentář