2016 07 01 – 10 Tukani přelétli Vitošu, Pirin a Rilu

pád Tukana v řídkém vzduchu

nejvyšší hora Balkánu MUSALA 2924,5 m.n.m.

moudro trojky Komenský-Frištenský-Makarenko

voda všeho druhu

Sedím doma před obrazovkou PC, poslouchám oblíbené a nestárnoucí texty písní emigrantů Evžena Přesličky, Roberta Dyleně a Jana Hotového, jenž nahradily týdenní poslech neotřelého balkánského folklóru a mé zkroucené nohy a zlomený krk, ze sedačkového vězení zájezdového autobusu, si vychutnávají volnost a svobodu pohybu.    

Rok uběhl jako voda  a zástupci Tukanů opět vylétli za hranice všedních dnů s cílem  zdolat pěšky nejen nejvyšší vrchol balkánu Musalu, projet se i s kolem v ruce na lanovce a prošvihat všechny možné stezky, stezičky a sjezdy v pohoří Vitoša, Rila a Pirin.

Je pátek prvního července, 4 hodiny 42 minut ráno a těsně před příjezdem vlaku doráží Bobo, vymlouvající se na zradu budíku zabudovaného do drahého telefonu nejmenované značky. Podezření sice padá na celonoční účast U Péráka, ale již je tu vlak a začíná 27 hodinový přesun na místo činu. Praha, Brno, logistika zafungovala a již nacpaní do úzkého prostoru mezi sedačkami počítáme kolik asi urve Bobo piv než dorazíme do cíle. Brno-Samokov (↔ 1140 km, ↑ 7534 m, ↓ 6798 m).    přesun

Je sobota, zkroucení, všelijak pomačkaní vystupujeme z krabičky od sardinek na čtyřech kolech, převlečeni a plni odhodlání začínáme svou pouť v pohoří Vitoša  od vybydlené chaty Aleko (1820 m) na nejvyšší vrchol Vitoši Černi Vrch (2280 m). Zkušeně se vyhýbáme bouřce, Sofia hluboko pod námi, Bobo se válí blahem pod vrcholem mezi kamením a před námi hřebenovka s nádhernými rozhledy. Náročný sjezd do vesničky Jarlovo končí pádem a smůlou Lenky se zlomenou lýtkovou kostí a pro tým bahenními zábaly, tentokrát ve formě hnoje, jo parádní začátek  (↔ 28 km, ↑ 546 m, ↓ 1439 m).    fotky z 1. etapy   video 1. etapa

Přesun do Samokovu máme za sebou, ubytovaní a vyspalí jedeme po ose do Borovce k lanovce na Jastrabec (2369 m) odkud na kole překonáváme náhorní planinu k Musalským jezerům. Kola necháváme vychladnout a nás čeká pěší výstup na nejvyšší horu balkánu Musala (2925 m), kterou hravě zdoláváme. Sestup, návrat k Jastrabci a ve sjezdu do Borovetsu předvádím ukázkového hlavana a parakotoul v hrubém kamení. Kožich trochu potrhán a pomačkaný foťák není nic proti ukázkovému pádu místního sjezdařského frajera před našimi zraky a zraky všech návštěvníků Borovetse. Asi mu bylo dobře. (↔ 35,42 km, ↑ 2029 m, ↓ 1996 m).      fotky z 2. etapy   video 2. etapa

Střešní apartmán se probouzí do kapku zamračeného dne, posilněni slabší snídaní se chystáme na výjezd offroady k chatě Rilská jezera s procházkou v nejhezčí části Rilského pohoří – Maljovická Rila – kolem ledovcových jezer Rybnota jezera. Výjezd offroudem se podobá jízdě v ranním šichťáckém autobusu, chvilka pěšího přesunu a již celí žhaví strkáme nohy do vody jezera. Pokousáni od rybiček scházíme v nádherné přírodě  mezi květy alpinek zpět a odpoledne fofříme na kole od chaty Pionerska pod vrchol Zekirica (1734 m). Po hřebeni, s dalekými vyhlídkami na Rilu a Vitošu, sjíždíme do údolí říčky Černi Iskar a jsme cíli. Večer zakončen návštěvou restaurace a naplněni směsí výrobků místní kuchyně, taratoru, masných pokrmů, Pušákovo zmrzlinovým pohárem a suchým bílým zn. Cyklo a litry Zagorky usínáme pod Bulharskými hvězdami (↔ 43,95 km, ↑ 608 m, ↓ 1619 m).     fotky z 3. etapy   video 3. etapa

Zabaleni a připraveni na přesun do nového bydliště míříme dnes k chloubě bulharského pravoslaví, na které se těší zejména římský katolík Dima. Autobus má co dělat, úzké silničky stoupají neustále vzhůru až k chatě Kirilova Poljana, kde v ranním slunci zurčí pramínek vody, klokotá Zagorka, Pirinskoje a lesní vůni  hravě přebijí vůně grilovaných Kebabčat. Sjezd dolů k přes kapli Ivan Rilský k největšímu a nejzachovalejšímu bulharskému klášteru Rilský monastýr, proložen pěkným kořenovokamenitým bajkerským terénem. Fortna kláštera otevřena bez boje a již se kocháme místem s bohatou historií. Foťáky mají co dělat, čas však letí a sjíždíme přes vesnici Rila do Stobu. Prohlídku silně vyhřátých Stobských pyramid zkušeně vynecháváme a dáváme přednost zavodnění v místní restauraci, kde náčelník volně překládá jisté moudro pedagogické trojky Frištenský/Komenský/Makarenko: „Disciplína krášlí kolektiv i všechny jeho členy!!“. Posíleni dvěma a tímto moudrem jedem busem zpět v zapadajícím slunci do střediska zimních sportů Banska a k ubytování se na 4 noci. (↔ 33,58 km, ↑ 11 m, ↓ 1015 m).    fotky ze 4. etapy   video 4. etapa

Parádní výhled ze střešního Irčina vip apartmánu na vrchol Междинен връх, Vichren, hřeben Kutela a ranní sluce by probudilo i líného bajkera k intenzivní činnosti. Pověsti o skotské šetrnosti jsou asi minulostí, snídaně předložena rodilým skotem Jamesem bohatě naplnila naše žaludky a usazeni na svá těsná místa v autobuse jedeme jižním úbočím Rily k Belmeken, nejvýše položené přehradě na Balkáně (1910 m). Hladina i v těchto výškách položena vodorovně a po vozových, kamenitých cestách různě nakloněných v nadmořské výšce okolo 2000 m to valíme horskými loukami s výhledy na sousední hřeben Pirinu do Semkova.  Večer se seznamujeme s jídelním lístkem a majitelem restaurace Mitkem. Kolektivně dáváme točené, bílé suché, večer završen asi 2l Rakie a ztracením se Irčy na balkáně ve čtverci Bansko, Dobriniště, Bania a Razlog.  Irča posléze ve tmě nalezena domorodými stopaři a dovedena bez úhony a ztrát Jardou k hotelu (↔ 63,43 km, ↑ 808 m, ↓ 1943 m).  fotky z 5. etapy   video 5. etapa

Výjezd lanovkou od chaty Goče Delcev s koly zavěšenými za pedál na předpotopní konstrukci dvousedaček do chladu, mlhy a mraků k chatě a jezeru Bezbog. Chvíle rozmrazování nad teplou polévkou s hladinou zasypanou sušenými drcenými feferonami a již se vrháme do technicky náročného sjezdu balkánským singletrailem „Flying Scotsman“ po úbočí Pirinského masivu, proloženého pěknými kochacími výhledy. Následný singletrail „Perfect Day“ s krátkými výstupy a rychlými sjezdy v hlubokých vodou vymletých korýtkách  je pro tým hračkou. Výjezd na asfalt a kolem kláštera Paligoden padáme fofrem do Banska, kde je večer zakončen tradičním způsobem… žranicí a zavodněním (↔ 20,31 km, ↑ 500 m, ↓ 1700 m).   fotky z 6. etapy   video 6. etapa

Ráno se svěží a připraveni těšíme na další náročný den, kde nás čeká, podle plánů štábu, sjezd od chaty Goce Delčev  trailem „Mud Bath“ do vesnice Obidim a následně zdolat trail „Road to Nowhere“ k termálnímu koupališti v Dobrništi s návratem trailem „Dead Dog“ zpět do Banska. Plány generálního štábu však zůstaly jen na papíře. Zmatené balkánské značení, kde se v terénu neorientuje i domorodý motorkář, nás stojí spoustu času. Tisíce stezek projeto, Obidiště nenalezeno a k pokladně termálního koupaliště dojíždíme po kouskách, různými cestičkami, stezkami, sjezdy, výstupy, strkáním, přenášením a vůbec veškerou možnou cykloturistickobajkerskou technikou. Posilněni taratorem se pak probojováváme k lehátkům a k pestré nabídce vodního baru koupaliště. Voda teplá, holky z Brna nejhezčí, pivko studené, po desce baru dupe Pušák, vše sleduje z břehu „Spasitel“. Slunce svítí na tu krásu, podvodní snímky nořících se Tukanů nemají chybu a večer u Mitka také ne (↔ 32,05 km, ↑ 355 m, ↓ 883 m).   fotky ze 7. etapy   video 7. etapa

Dopolední etapa kolem trati úzkokolejky k trailu „Fox Lady“ mi připoměla postup vojsk wehrmachtu v africkém vedru a písku. Chvílemi klidná nenáročná vyjížďka je proložena rychlými a prudkými stoupáními a jízdou po plochém hřebeni přes vrchol Babina Glava s nádhernými výhledy na pohoří Rila a Pirin. Krásný, technický sjezd po velmi zvlněném písečném povrchu cest do městečka Banja, kde se vám do cesty staví koně a kde výhled na hřeben Vichrenu doplňuje zpěv cikád, skřípot a šustění suchého řetězu. Polední vedro i houpací profil trasy asi uspal Radka, jenž si odváží po pádu suvenýr v podobě tří a dvou stehů na horním rtu, uvolněné přední řezáky a pěknou fotku do občanky (↔ 30,23 km, ↑ 462 m, ↓ 482 m).   fotky z 8. etapy    video 8. etapa

Ještě stíháme společný oběd, sprchu a čeká nás návrat domů a noční přejezd Srbska a Maďarska. Za Bratislavou jsou vyhlášeny výsledky autokarového pitného režimu, kde Bobo s přehledem poráží republiku a vítězí se 40ti  pivy. V Brně pak velmi rád opouštím klima vychvalovaného autokaru zmuchlán, zkroucen a celkově jinak zmučen po 21 hodinách jízdy v krabičce od sardinek. Loučíme se s účastníky, díky službám čd dráhového dopravce a náčelníkem skvěle nastavené logistice, se vrhám do náruče své drahé polovičky po 27 hodinách cestování východní evropou začínající v Dalovicích. Bansko – Brno (↔ 1220 km, ↑ 7269 m, ↓ 8694 m).    Tak kam to bude příště?   návrat

BoBo