pod vrcholem Velflíku / Vlčince
Velflík od „U Beránků“
Jako jsou tradiční teplé párky, Olomoucké syrečky, Plzeňský prazdroj, slovenská bryndza, výtečný lulkový tabák Taras Bulba, Moskevské květy, Pitralon i žiletky ASTRA a účast Ládi na Stounmenovi, tak i sobotní vyjížďka je dlouhodobou tradicí sahající hluboko do minulosti bajkování. Tradicí, kterou dnes doplnil i výjezd na vrchol, na který denně všichni hledíme, neustále jej objíždíme a kde Tukani konečně, po dlouhé době opět vyplnili bílé místo na mapě a zanechali zde své stopy.
21 Tukanů a kamarádů vyráží od Startu ve slunci a teple na vyjížďku, jenž má být dnes klidná, dá se říct vhodná pro rekonvalescenty, …tky i pro bajkery s jistou nadváhou a povadlou výkoností. Hrobník nám u Startu předvádí svůj skoro historický kousek bajku u jehož zrodu stáli Laurin a Klement a přes rameno jim zíral Voldřich. My zíráme na uvolněné devítikolo, které se samo neutáhne a jehož pastorky následně zručně a laskavě utáhly ruce a klíče Míry Gregora.
Trasa KIWI a šampión si opět vychutnává jízdu rozkvetlou loukou nad Rosnicemi. Terén pod Bílou skálou je překonán a manifestačně projíždíme Mezirolím a přes Nivy alejí na Ruprechtov, kde čeká náčelník. Jeho slova „… zakládáme dnes novou tradici a dáme tedy vrchol Velflíku!“, působí v dnešním horku jak chladivá lázeň, která nás čeká na Odeřském jezírku. Z Odeře jsme u hladiny jezírka co by dup a nerozmočitelní kamarádi máčí svá brka v temných vodách. Chvilka odpočinku vyplněná sušením a již stoupáme k hájovně Velflík a po modré ke kótě 893 m.n.m. Společné foto kousek od vrcholu dokazuje nadšení, fyzickou zdatnost a jistou převahu Tukanů nad zemskou přitažlivostí a miliónem much.
Co jsme nastoupali, tak to musíme rychle ztratit ve sjezdu k Ferdinandce a dál po zelené k Rafandě, kde nás čeká asfalt a na Velasu 2. slet Tukanů. Po obloze se honí černé mraky, zvyšuje se dusno, rosný bod a v teploměrech bublá horkem rtuť. Ještě kousek louky a už nás vítá „U Beránků“ zvuk chladicího kompresoru a zrzavá převařená voda s příchutí chmele. Vítáme se s kamarády, přijíždí i Bobo, Blesk, Zdeněk, Iveta a další. Připíjíme na zdraví a náhle přichází zpráva o pádu Petra Dimy v Podlesí, jeho následném převozu a znovuvyztužení železem, tentokrát v oblasti zlomeného krčku stehenní kosti. Nálada, touto zprávou, na chvilku ochlazena, ochlazení přináší i prudký liják, ale slunce si opět vybojovalo své místo a uzená kyčel také dělá své.
Je mi líto, že musím opustit předčasně tuto sešlost, nějak se mi nechce, jedu domů a jak kamarádi prožili 2. slet necháme historii. Tradice založena a tak příští rok vzhůru na Velflík a tešme se na třetí ročník Tukanského sletu.
fotky (Martin a Petr) fotky od Pepína video
Napsat komentář