Tukan rychlejší než sokol
U Tokaniště … bahno nalezeno
Krušné hory od Doupova
Jak se hladina spodní vody a vůbec vodní zásoby v republice snižují, tak se zvyšuje účast kamarádů a zejména Tukanů na společných akcích. U Startu se dnes objevili, kromě hostů kavárny i „žiletkáři“ Žíža a Pavel se svými silničními zbraněmi a kamarádi Stounmeni se svými otlačenými hýžděmi a vzpomínkami na hory palačinek.
Počasí přeje a tým vyráží terénem do prostoru, ještě před nedávnem přírodě vyrvaného, zkultivovaného, obydleného německým dialektem hovořící národnostní menšinou a nyní přetvořeného na hřiště vojsk, zkoušejících zde svaly, zbraňové systémy a intelektuální převahu zelených mozků v přípravě na možné zničení všeho a nejen tohoto prázdného prostoru.
Tradiční nástup do terénu proveden, již bez Beryho kterému selhal stroj, ve směru k Jaru a pod Gétovkou k R6. Kolem Vratského potoka šplháme k elektrickému ohradníku u 9té jamky, vydloubané v golfovém pažitu připraveného pro invalidy opírajících se o stříbrné hole a neustále hledajících něco malého a kulatého v přilehlých lesních hájích. Vysoká tráva kryje náš další postup k podhradí Andělské Hory, kterou opouštíme opět skryti vysokou trávou k brodu na Dubinském potoce. Výjezd k Činovu máme za sebou, závora s nečitelným příkazem není pro Pušáka a ostatní překážkou a po chvíli se můžeme kochat nádhernou vyhlídkou na panoráma Krušných hor. Vyhlídkou, kterou by nepohrdla ani kněžna Libuše, pokud by získala poukaz do lázní a jezdila na bajku.
Vrstevnicová cesta končí pod Větrovcem a konečně je tým přivítán bahýnkem a stoupáním po mokrém kamení a končícím někde pod vrcholem U Tokaniště. Tentokrát je pro další výjezd zvolena bahnitá cesta, zasypaná listím a klacky, se kterou by měly potíže i motorizované oddíly všech armád, prodírajících se tímto výcvikovým prostorem. Točím usilovně klikami, síla se přenáší na gumy zalepené bahnem, spíše kloužu vzhůru než jedu, vzpomínám na slova písně „…skal a stepí divoočinou šla Nanynka do zelí …“ a jsem náhle mezi kamarády na asfaltu a pod vrcholem U Tokaniště.
Stále je teplo a jasno, ale čas utíká jak voda, koukám od severu na vrchol Pustého zámku, oblékám si podle vzoru náčelníka větrovku a mažu ve sjezdu k Myslivnám za ostatními. Svatobor, Dubina, most přes Ohře zdolán bez odporu nepřítele a jedeme proti proudu terénem k Hubertusu, do Všeborovic a okruh je uzavřen na základně, kde drží pozice Bobo. Bajky vydolovány vodním proudem z doupovského bahna, těla zavodněna, probráno vše důležitě nedůležité, zmíněn i sobotní slet Tukanů a s ním spojená logistika. Loučím se dost brzy, jedu za světla domů ztichlými karlovarskými čtvrtěmi, kde ani fotbalový fanoušek, utírající slzy smutku, nehlesne. Už se těším na komentáře šampiona k výkonům našich běhačů po zeleném pažitu.
fotky (s přispěním Martina) video
Napsat komentář