před startem v Budišově nad Budišovkou
dobře „připravený“ Tukan
Červenohorské sedlo 1013 m.n.m.
Keprník 1423 m.n.m.
nad Ramzovou
Kralický Sněžník 1424 m.n.m.
a konec – Horní Morava ze Slaměnky
sběrači kovů? … zkouška odolnosti
Objet zmenšené území koruny české je nezapomenutelný zážitek. Každý ročník jiný, změny obsazení účastníků, změny počasí, délky etap, výškových rozdílů a míst, kam se v životě nikdy nevypravíte.
Jsem rád, že mne kamarádi vytáhli z domácí lenory a pozvali na již sedmý ročník čtyřdenní jízdy po červené turistické značce, kopírující hranice, tentokrát vedoucí přes Nízký Jeseník k vrcholům Hrubého Jeseníku.
Spánek na hřbitově pod širákem, ochutnávka cukrářských výrobků a ostrý start proveden z náměstí v Budišově nad Budišovkou s cílem aklimatizovat se a projet se středně těžkým terénem k Rýmařovu. S autem dorážím do cíle dříve a jedu naproti kamarádům, které potkávám před Dětřichovicemi. Společně pak překonáváme změny počasí a jiné drobné překážky. Večer jsem tak nějak rychle překonán únavou i pitným režimem a po vzoru pionýrského hesla vyraženého na přezce řemenu, jsem připraven okamžitě vyrazit do terénu.
Počasí se před druhou etapou změnilo, těžké, nacucané mraky hrozí deštěm a na hřebenech fučí silný vítr. Rýmařov je za námi a dnes doprovázím kamarády k Alfrédce, odkud se vracím k autu. Kamarádi mají před sebou Jelenku, Velký máj, Vysokou holi, Petrovy kameny, Praděd, Malý Děd. Stoupat a klesat a opět stoupat a klesat, prodrat se v silném protivětru, mlze a dešti k Červenohorskému sedlu v průměrné výšce 1360 m.n.m. Já tam šplhám s autem, ve vylidněném sedle si oblékám znovu cyklooblečky a jedu se projet přes Červenou horu, Keprník k chatě pod Šerákem. Silný vítr fouká tradičně proti a snaží se mně na vrcholu Keprníku shodit ze sedla. nedávám mu šanci a vychutnávám si pěkné kamenité sjezdy ve směru k Šeráku. Počasí se mění, koukám se daleko do roviny, obsazené potomky praotce Lecha a vracím se zpět od Šeráku prázdnými hřebenovkami. Z Keprníku vidím konečně i vrchol Pradědu a ostatní vrcholy zdolané dnes Pavlem, Tomášem, Frantou i Árnym. Ještě sjet do Červenohorského sedla a vychutnávám si v kolektivu uzené ze Sv. Šebastiána a poté klid na lůžku.
Altvater, horský duch, vládce a strážce Jeseníků do třetí etapy zajistil slunečné, sice chladné, ale ideální počasí pro pohyb v jeho hájenství. Franta dnes marodí, tak za něj beru jeho díl práce a jízdy od Červenohorského sedla až po chatu na Návrší, kam Franta přijíždí s autem. Mne už bolí kolena a Árnyho odpor k další jízdě do cíle v Horní Moravě, láme Franta, jenž překonal moribundus a vydává se zdolat i s Árnym vrchol Kralického Sněžníku. Sedám si za volant, usilovně šlapu na plyn a jedu sehnat ubytování v Horní Moravě přeplněné víkendovými návštěvníky. Nasazuji úsměv, výřečnost a úkol ke všeobecné spokojenosti splněn na druhý pokus.
Nedělní ráno jak vymalované, davy místo do kostela míří, vyváženi lanovkami, za zdravím na vrcholky okolních hor. Kluci jedou po červené krajem řopíků, vojenských srubů a pevností k zemské bráně a vstříc k Orlickým horám. Času mám dnes dost, nabrat výškové metry, projet se přes Slamník k chatě Slaměnka, zaplatit krvavé vlezné na konstrukci s názvem „Stezka v oblacích“ a vystoupat na vrchol věže je výzva, kterou jako Tukan hravě dávám. Nádherný výhled, proložený deštěm s kroupami je nezapomenutelný, ale čas letí. Vracím po trase Skalního trailu k autu a jedu do cíle letošního objezdu v Českých Petrovicích. Chvilka čekání a kamarádi jsou tu, celí, zdraví a přesycení zážitky. Tak Orlické hory 2017 těšte se!
Napsat komentář