Staré Sedlo – před útěkem Čočkinovců
Duppauer Gebirge von Krudum
Tak jsem dnes navštívil zrakveného, rozřezaného, následně vyspraveného a slátaného kamaráda Karla, jenž vstal skoro z mrtvých a nyní jezdícího na železné posteli zn CUBE. Doma mi předvedl jak dostává, pomocí berlí a dvou kastrólů, na trenažér svou uzdravující se tělesnou schránku po provedených servisních úkonech. Probíráme spolu situaci, nechávám ho rehabilitovat a jedu předat pozdrav kamarádům.
Černý mrak nad ACS chce pokazit náladu nejen Tukanům, ale mám dojem že si na Tukany nepřijde. Čeká nás dnes jarní klasika a projetí velmi oblíbených terénů v místech Láďova revíru a Beryho tréninkového prostoru kolem Krudumi. Účast dnes velmi dobrá a naučná stezka z Doubí do Svatošek prověřuje nejen sílu Tukanů, ale i stav seřízení převodů Martinova stroje. Odvaha jednoho kamaráda ve sjezdu k Ohři odměněna pádem a kliky se v dobrém tempu točí ve směru do Lokte, kde Bobo neodolává vábení pípy u Gardnera a zavlažuje jedním posilujícím své tělo a vysušený mozek.
371 metrů nad mořem, pár metrů nad hladinou Ohře ve Starém Sedle a začíná oblíbené, dlouhé stoupání přes Hruškovou na Milíře a k patě rozhledny na Krudumi. Některým z nás nestačí dosažená nadmořská výška 838 merů v sedle a dávají si do těla ještě výstup po 150ti schodech, aby se mohli pohoupat ve výšce 30 metrů a kochat se dnes pěkným výhledem nejen na Slavkovský les, Krušné hory a Doupov. Vítr čechrá kučery, pohled dolů k patě věže na takhle malé kamarády, seběhnout schody a pro tým má Láďa přichystán pěkný, nově a odvážně pojatý singltrek k Čistému potoku.
Málo jetý terén v místech, kde i houbaři lezou po kolenou a modlí se k Bohu, rozděluje tým na nově se tvořící? B tým, jenž se odrozuje a jede chybně po cestě ve směru ke Krásnu. Zbytek odvážnějších jede druhou volnější částí singltreku, připomínající Romanovi úseky z Gardy, k Čistému potoku a ke Třídomí, kde Pušák volí k návratu trasu přes Horní Slavkov. Láďa vrácen do náručí rodiny neporušen. Do temného chřtánu tunelu se vrhá neohroženě Ája. Ostatní volí raději denní světlo a výjezd nad tunel.
Stále je teplo a velmi cyklisticky příjemně, louku Nad Větrným dvorem máme za sebou, ještě překonat po zelené značce terénem hřeben Strániska, zatáhnout zip u dresu a sjet fofrem přes Kozihorskou k hájovně Bor. Něco málo stoupání od Fčelína, zdolat Jezevcovku, stoupání k nádraží v Doubí a už lze mýt bajky a objednávat na základně, kde přihlášení pilují logistiku na Stounmena a doufají, že se Vítek do soboty uzdraví. Zábava v plném proudu, jedu domů a myslím na příští dny, které mám prožít v Jeseníkách s kamarády na dalších horských etapách jízdy kolem republiky.
Napsat komentář