tam je dnešní cíl -Popovský kříž
z Popovského kříže
Jedu na start vyjížďky a ke spočítání účasti mi dnes nestačí prsty na rukou a než bych sundal tretry a použil i prsty na nohou, tak raději využívám šedou kůru mozkovou a docházím k číslu 16. Tukanů jak o pouti a kromě opravené Pušákovo jednice se konečně představil i „nováček“ Dima. „Dnes dáme Popov a přestaňte diskutovat!“ zní z úst náčelníka a tým poslušně vyráží do terénu.
Úterní vyjížďky jsou vždy rozděleny na dvě fáze – cyklistickou a rehabilitační. Do té bajkerské tlačím zbytek týmu před sebou, s podporou Honzy Duška a Ouroďáka, po cyklostezce ve směru k Dalovicím a pak i ve výživném a krátkém stoupání k vyhlídkovému altánu nad Dalovicemi. V lesíku nad hřištěm malá rozcvička v ovládání kola, průjezd Sadovem a dlouho nejetý výjezd za viaduktem nás vede po pešunku u trati a kolem Konkordie do Hájku. Průjezd Pupkaní strasse do Nejdy a mezi Ostrovskými rybníky ke Kfelům a kolem Březového rybníku na silnici k Hornímu Žďáru, kde se jako obvykle Čočkinovci lekli převýšení, odrozují se a uhýbají pod lesem do Hroznětína.
Tukani si dávají chvilku klidu na asfaltu a u vilek V Horním Žďáru jsme na začátku dlouhého stoupání. K Popovu musíme zdolat 2,7kilometru a převýšení 236 metrů, zprvu po šotolině a pak po loukách a zbytek po písčité cestě. No ti lepší a silové lépe vybavení Tukani mizí rychle v nebesích a ti pomalujedoucí si vychutnávají jarní krásu svahů pod Popovským křížem. Bylo to peklo, ale nakonec jsme skoro v nebi všichni. Ještě se podívat od kříže dolů na Ostrov, Hroznětín, Velký rybník, vzdálené Vary, Starou Roli a někde na obzoru tušíme i Horní Slavkov. No Láďovi tu vzdálenost nějak nezávidím.
Pár fotek a chystáme se nabranou výšku opět rychle ztratit. Před sjezdem po červené značce do Hlubokého se ještě několikrát zhoupneme, pamětníci si vzpomínají na „Čočkinův brdek“ a už padáme dolů. Pěkný sjezd zakončen před obcí u brodu a JTF ještě předvádí nováčkovi Honzovi, praktické využití všech páček, které má na řídítkách svého bajku a ukázku bajkerské šikovnosti končící průtrží dresu.
Kamarádovi Honzovi z toho vidění změkla náhle duše zadního kola, čerstvým jarním vzduchem jí rychle domluvil a tým opět ukrajuje kilometry pod lesem směrem k Hroznětínu. Objíždíme Velas, výjezd kolem Beránků máme za sebou, stoupáme k oboře a míříme terénem, čerstvě pohnojenými loukami ke Kocourku a dál k Čankovu. S týmem se loučím, teď už určitě nezabloudí. Druhou fázi tréninku a oslavy 9. výročí obsazení osvěžovny U Kubrychtů si tentokrát odpouštím, jedu nakrmit chlupatou němou tvář, do deníčku zapisuji dnes ujetých 46,5 kilometrů a 986 nastoupaných metrů v dobré společnosti.
Napsat komentář