nad Žlutickou přehradou
pohled na Verušice a přehradní hráz
Tak rok utekl jako voda, jenž se na nás dnes chystá spadnout z nebe a kamarádi horolezci se chystají zajet pod strmé stěny lezeckého areálu Kozelka na kolech a Tukani nesmí u této tradiční akce chybět.
Sraz jako obvykle „U Pupíka“ a u tržnice se v devět hodin sjíždí kamarádi pavouci toužící zdolat objednané řízky ve Štědré a tentokrát místo svislé překonat vodorovnou výzvu a dojet neporušeni do Nečtin a k patě Kozelky po vlastní ose. Plán akce určil první etapu od Kome po červené na Kolovou, Pilu, Dlouhou Lomnici do Bochova, kde byla neplánovaně anektována, před místními štamgasty ubráněny pozice a skoro vypita hospoda.
Tukani tuto akci berou jako přípravu na dlouhé trasy xc maratonů, v Bochově se nezdržují, řadí těžší převody, tempo se zrychluje a horolezcům všeho věku a pohlaví ukazují v mírném dešti záda. Údrč, Polom, Ratiboř, výjezd nad Žlutickou přehradu, pak netradičně přes Verušice a pěkným sjezdem kolem křížku k přehradě. Dlouhé stoupání kolem vodní nádrže přerušeno krátkou přestávkou na fotku a možnost pokochat se pohledem na vodní dílo. Už jen kousek stoupání k božím mukám před Mostcem a v silném protivětru dojíždíme do Štědré. Chvilka bloudění v obci vyplněna obhlídkou areálu opraveného kostela, hospoda zkušeně nalezena, stoly obsazeny a na stolech kouří polévka a řízky velké jak kravince. Porce mizí, zmizel i déšť a hospoda se plní dalšími kamarády se kterými se loučíme, pokračují ke Kozelce a Tukani mají v plánu dojet do Toužimi.
Počasí se mění k lepšímu, sem tam pár kapek ale síla protivětru na rovinách k Toužimi se nemění. Z čiré povinnosti navštěvujeme osvěžovnu U Čápa a pak kolem Střely sledujeme poctivě modrou značku až do Javorné. Setkáváme se s Ouroďákem a Honza Maďar si vybírá těžké chvilky a těžké krosové kolo mu moc nepomáhá. Po domluvě měníme trasu, tentokrát Viklan neuvidíme a po asfaltu Honzu doprovázíme přes Rybničnou do Pily a domů, kde jej necháváme konečně odpočinout.
Kilometrů přibývá, čas a Zuzanka také nečeká. Mravenčák, Kolová, Kome a jedeme se ještě ukázat lázeňským hostům a zkontrolovat stav výstavby nového vývěru Vřídla. Stavba stojí, bez dozoru Vítka vyhřívající ho se v paprscích slunce na březích francouzké riviéry, se nic za plotem neděje. Dorážíme po devadesáti kilometrech na základnu, bajky citlivě ošetřeny, těla postupně zavodňujeme a probíráme dnešní akci.
Jako perla večera se po létech u stolu setkávají Petr Dima a Pavel. Na to, že stáli u ponků v jedné dílně a seděli skoro v jedné lavici se rychle zorientovali a vzpomněli si na různé srandičky i na kdysi bujné hřívy a vrkoče. Tak doufejme, že se oba objeví při pravidelných vyjížďkách v řadách Tukanů. Unaveni nezapomínáme, ještě ťukáme sklenicemi, připíjíme na zdraví a přejeme na dálku vše nejlepší k svátku Irči.
Napsat komentář