… tak co z toho dnes bude?
Sleduji dnes pozorně práci norských rosničkářů a jejich předpověď počasí, vývoj hydrometeorologického tlaku nad českou kotlinou, hodnoty rosného bodu, směr a sílu větrů ženoucích po obloze černošedivé mraky nad karlovarským okresem a poočku sleduji prst mé drahé polovičky, kterým si usilovným klepáním vytváří na čele úhledný důlek v době, které věnuji oblékání a navlékání všeho potřebného na dnešní zvlhle studenou a deštivou vyjížďku. Mezi hustými kapkami deště vyrážím ke Startu a říkám si koho z Tukanů ještě dnes vyhnala touha po pohybu v této slotě.
Chvilka bez deště a je tu Láďa, Pušák, JTF a Dima, otužilá sestava ochotná přijmout povětrnostní podmínky, do kterých by psa nevyhnal. Petr Dima představuje své konstruktérské vize a schopnosti – základ benzínově motorového pohonu pro usnadnění Zdenkových výjezdů do přírody a mezitím se mění občasné kapky deště v ostrou sprchu studeného deště. Počet kapek na metr čtvereční nemá smysl počítat a vyjet do terénu v těchto podmínkách hrozí promáčením, nachlazením, minimálně silnou rýmou a v tomto čase chřipkové epidemie i pracovní neschopností.
Dlouhodobá zkušenost je ústy JTF vyřčena a zklamaný Láďa se vrací zpět do Slavkova a zbytek účastníků vyráží v dešti, větru a loužích překonat metu jednoho kilometru ve směru k základně. Z helmy mi teče voda za krk, svaly bolí a tělo se potí v namáhavém sprintu, Garmin načítá první metry a poočku sleduji tep a nastoupané metry. V rychlém úprku nedáváme šanci ani autobusům MHD a jsme v cíli po ujetí 1300 metrů v čase pohybu 240 sekund a po 2 nastoupaných metrech. Dotaz, zda budeme umývat kola je dnes bezpředmětný a rychle se ukrýváme pod střechu rehabilitačního střediska, kde se rozehříváme vlivem teplého čaje, 10ti voltových iontových nápojů jenž v létě chladí a v zimě hřejí a žlutě lepivého sladkého letkvaru, jím si připomínáme datum narození Pušáka. Gratulace pro velký úspěch několikrát opakována, déšť neustává, stále houstne a podpořit nás přijíždí Irča, Bobo, Pepíno, Vítek, Dima Petr, obětavě a pěšky doráží i bezvidlicový zakládající člen.
Srandy plno, ucházející černá duše Irči ochotnými a technicky zdatnými kamarády zalepena, naplněna čerstvým, tabákovými výpary aromatizovaným vzduchem, trn z pláště nalezen a vytažen a kolo uvedeno rychle do pojízdného stavu. Dřevěný maskot vesele mává nad stolem křídly, spokojená Irča je pověřena vyhledáním vhodného okna mezi dešťovými příděly, toto nalezeno a ve tmě vyrážím s ostatními mezi loužemi a kapkami již mírného ale hodně studeného deště k rodinnému krbu, k teplé sprše a zalykat se domácím štěstím.
Napsat komentář