cca 7kg směsi karbonu a komponentů, nová výzva…
Silný vítr a skoro jarní teploty nás vítají odpoledne u ACS. Koukám na žíznivou čáru, kterou nechává za sebou Bery kroužící po oválu stadionu na cyklokrosové bíločervené karbonové funglovce, kterou by uzvedlo nad hlavu i malé dítě. No je to výzva, kterou si pořídil jako novou zbraň na soupeře a k vyhecování Romana a dalších kamarádů. Všichni mu přejeme úspěšné kilometry na novém stroji a náčelník okamžitě volí bahenní zábaly, vodu a sníh, terén se sjezdy a dlouhými a strkacími výjezdy aby prověřil Beryho schopnosti. „Uvidíme co umí, propleteme terény nad Rolí, dáme lalůček kolem Oldřichovského potoka a vyhlídku na Imperiál“.
Vyrážíme do terénu dlouho nejetou, bahnitou stopou kolem Chodovského potoka k Tesku. Jenišov, Počerny a už se hrneme mezi kravince do bahna a mazlavého, silně přilnavého jílu v Jimlíkově, kde se připojuje Roman. Nezničitelný Bery se drží na čele týmu jako klíště a kdyby se nestyděl tak by nám ujel jak rychlík nejen v terénu, ale i na asfaltu z Božíčan do Nové Role. Rozmáčené lesní stezky ve stoupání od Bouchalky k Borovýmu vrchu prověřují schopnosti Tukanů, kde Roman drží s Berym čelní pozice a zezadu nás stále do kopce tlačí neúnavný Ouroďákovo motor.
Chvilka pro oddech, cucnou vody, Roman se prohýbá pod sedmi kily komponentů připevněných na karbonovém rámu, je tu první sjezd ke trati a Bery stále bez ztráty kytičky. Pro dobrý pocit všech zúčastněných je zařazeno dlouhé stoupání od Rolavy po asfaltu do Smolných Pecí a sjezd kamenitým úvozem k čističce v Suché. Poslouchám další pokyny ke směru postupu a dorážím s kamarády k nejdeckému zimáku. Chvíle čekání na Pavla, který vlivem ztráty orientace v neznámém prostředí a náhlé velmi rychlé zastávky k prohlédnutí svého střevního obsahu, nesprávně odbočuje, ocitá se u benzinky v Pozorce a odrozuje se ve směru k základně.
Světla rychle ubývá, zapínám světlo vyjíždím za ostatními kolem Oldřichovského potoka, kde nastává to pravé vyžití ve stoupání, ve tmě, v bahně, ve vyrytých kolejích naplněných vodou, v rozmáčeném sněhu, v podmínkách záludně skrývajících volné kameny, kluzké kořeny, klacky a větve čekajících na bajkerovu chybu. Koukám jak v prudkém, nejetelném stoupání slézají z bajku i šampióni, tlačím statečně svého epika vzhůru do nebes a obdivuji Beryho, jak lehce vybíhá s kolem zavěšeným na rameni tento nepříjemný úsek. Ve tmě zdolávám s kamarády lesní terény pod Oldřichovem a konečně jsem odměněn impozantní vyhlídkou na Imperiál, ale bohužel v tomto čase skrytou ve tmě a v kapkách deště.
Kousek sjezdu po rozmáčené louce do Nového Fojtova, brod a už proplétáme lesní cesty a lalůčky pod Matysem a kolem Oseku k Děpoltkám, kde mi zvadla energie světla a Ouroďákovi ve sjezdu odešla do věčných lovišť a odpružila do cyklistického ráje jeho docela nová, legendární a nestárnoucí vidle. Vzhledem k času a technickým potížím, brousíme gumy o asfalt na Nivy, kde nás opouští Roman, projíždíme ve slabém deštíku Otovice a jsme u bran základny. Bery dal dnes v sedle karbonového hřebce lehce 80.73 km a Garmin načetl zbytku týmu 42 km za 3 hodiny jízdy a 981 nastoupaných metrů. Bajky proudem vodního paprsku osvobozeny od bahna a u stolu se opět shledáváme s Pavlem a také dalšími kamarády, truchlícími a jistě silně prožívajícími konec a smutek nad zánikem dlouholeté součásti Ouroďákova života.
Napsat komentář