na Ferdinandce

na Ferdinandce

Průměrná teplota při vyjížďce 5,7°C se projevila na vrstvách oblečení, které jsme navlékli v tomto čase. Pamětníci vzpomínají na zasněžené vánoce a pomalu zapomínají kam odložili běžecké vosky, žehličku a jako já chodí kolem zaprášených lyží a běžek. Ještě, že je tu možnost jezdit na kole a stále si vychutnávat přírodní bahenní zábaly, které vám neposkytnou ani v Bad Ischel či císařských lázních ve Varech.

Tým je tentokrát na startu oslaben o Tukany, kteří zodpovědně připravují vánoční pohodu pod dohledem drahých poloviček, nebo neumějí číst stránky a také ještě trpí pod bičem zaměstnavatelů. Startujeme tentokrát v předvánočním čase do terénů přirytých inverzní pokličkou. První bahýnko za Čankovem překonáno a plánovaná trasa narušena hlubokou orboou. Zorané lány se však dají objet a máme tak možnost prohlídky sbírky nově vystavených domků v Mezirolí. S pohledem na rozbaněné polní cesty slyším náčelníkům hlas „nebudu vás trápit, dáme asfalt k Odeřskému jezírku…“ a první nastoupané metry přičítáme k dobru.

Všude klid, vlhko, bahno, příroda odpočívá, jen Tukani stoupají vedeni k vrcholu Vleflíku žlutou a zelenou značkou, aby se dostali na Ferdinandku. Očekávané pěkné výhledy na Velas, Vary trochu zamlžené, zapadající slunce se snaží pod mraky ozářit karlovarsko. Někteří kamarádi se, místo kochání pohledem na Třebouňský vrch, věnují mobilním  a velmi důležitým rozhovorům. Klid a mírné stoupání na Ferdinandce je vystřídáno pod Velflíkem stoupáním k Oceánu. Stoupání vylepšeno větrem a mlhou, větrovky se z kapes stěhují na tělo, fofrem to berem kolem Trousnické skály k Sejfům a na Tisovou, sjezd po zelené k  Schöne Aussicht a v mokrém listí ztrácíme rychle výšku po křížové cestě do Nejdku, kde se potkáváme s Ouroďákem a Martinem.

Posílený tým si zvyšuje již ve tmě rychlostní průměr na asfaltu staré nejdecké a od zastávky Nová Role dáváme přednost jízdě kolem trati. Pušák ještě nacvičuje evakuačně rychlý sestup z bajku, který s citem ukládá do bahna. Niťárna a Halibajovic farma za námi, Žíža je doma, ale chuť na tataráka je silnější a hrdě míjí teplo domova. Bahno na stezce kolem trati je stále klouzavější, Bohoušův můstek překonán a už se připravuje myčka na základně. Rehabilitační středisko plné k prasknutí, poslední volná místa obsazena, boule pofoukány, šrámy zalátány, vše neoslavené oslaveno a já na cestě k domovu sním o vánocích bílých.

fotky

 

 

Loading