Dnešní odpoledne nabídlo, při adventním setkání na Andělské Hoře, pro Tukany sedlající své bajky v tomto nezvykle teplém ročním období, příjemnou zastávku na cestě do Sedlečka a k Vinimu.
Noční déšť se snažil a připravil opět velmi vhodné podmínky pro jízdu volným terénem. Od Startu vyrážíme tradičně rychle vzhůru a do bahna na lesních cestách k chatě Rusalka. Odvážný sjezd v mokrém listí končí opět v bahně, nabraná výška je rychle před Kome ztracena. Tentokrát vynecháváme potěšení vyjet na Kolovou terénem ve stopách spárkaté či černé zvěře a pro uvolnění je zvolen asfalt. Před námi je Pila, Telenec, něco málo bahna a větších louží a jedeme kolem ztichlé chatové osady k R6.
Kousek stoupání a jsme ve stínu kostela sv. Michaela Archanděla, kde vidíme a potkáváme spoustu svátečně naladěných známých tváří chroustajících pečené kaštany, popíjejících Andělohorský punč a Anglický čaj. Vrháme se také za těmito pochoutkami a mezitím ochutnáváme vinné klobásy, sladké pečivo a jitrnice. Zdravíme se se všemi, přejeme si navzájem vše nej nej, chuťové pohárky jsou naplněny. „Voják se stará, voják má a řezník potřeboval prázdnou bednu…“ pravil náčelník a do Bohoušova batohu cpe sponzorské jitrnice „…v Sedlečku se budou hodit“. Bohouš je jistě rád, že může odvézt asi 10kg navíc a něco udělat pro Tukany.
No asi jsme přispěli ke sváteční náladě sponzorů a odjíždíme ve směru k Dubině a po červené k Šemnické skále. Na vrchol se nikomu nechce šplhat, všichni touží po sjezdu v klouzavém mokru k rybníku a do Sedlečka. Několik pádů, způsobených mokrými kořeny a v listí skrytých větví. Máme kliku, v batohu uzavřené jitrnice přečkaly pohromu a stávají se jedním z chodů na stole v usedlosti číslo 1 Sedlečko.
Prostor, sloužící pro předstírání práce naplněn židlemi, vychlazeným 12° iontovým vývarem a přítomné Tukany vítá u stropu pověšený pták Tukan, mávající na pozdrav svými dřevěnými křídly. Sranda a vtipy jsou přílohou k výborné 100% česnekové pomazánce. Čas v Sedlečku nějak rychle utíká, venku již zhasli tým se loučí s Cirdou, Romanem, Ájou a Čendou. Ještě chvíli sedíme a pak také odjíždíme do tmy zalykat se domácím štěstím a vstříc čtvrtému adventu.
Roman
Už se těším na punč a není to pozdě aby na nás něco zbylo než se tam vydrapem