pod Hůrkami nad Pražskou silnicí
ztráta orientace
Úterní vyjížďka sedmi Tukanů na mokrém listí v předvánoční velmi mlhavé atmosféře v lázeňských lesích nemá chybu.
Poměr krve v krevním oběhu některých účastníků sobotní vyjížďky je již v normálu, chuť se provětrat a vyšlapat je všudypřítomná. Vysoká vlkost vzduchu, hustota páry kolem Varů jak v plavecké hale, teplota se blíží spíše k nule a světla velmi rychle ubývá. Vítek se snaží nově nabytou baterkou zdolat tmu, ale čínští dělníci nějak výrobu a kvalitu odflákli. No musí se ještě hodně učit asi jako my noční orientaci v lesích a stezkách pod golfem, kde lesáci připravili pěkně zpracované bahno a co nerozryli divočáci, rozjezdili lesní stroje. Nechtěně míjíme plánovanou odbočku na trase k potoku Hloubek a záměr zdolat Činov se po neplánovaném, ale velmi pěkném nočním sjezdu k R6 mění. „Dáme starou Kysibelskou, Sedlečko a Pulovice…“. Světla našich reflektorů prořezávají tmu, jen Vítkova baterka mrká a neustále stávkuje.
Na staré Kysibelské se kromě Tukanů prohánějí srnky, Sedlečko je tiché, vánočně ozdobené, ponořené do klidu, předvánoční napětí se zde dá krájet, ale jinak zde chcípnul pes. Sjezd k Ohři, na mostě dáváme přednost motoristovi a začíná stoupání na Pulovičák. Ani to nebolelo, jsme na vrcholu a odbočujeme na Lysý vrch. Kochám se vzdálenými světly Ostrova, Boru a náhle si připomínám dávno zapomenutý Newtonův zákon. Přední kolo mi na hraně panelu klouže, setrvačnost a hmotnost těla působí a mám možnost si vychutnat beztížný stav a let Tukana s přistáním do měkkého sajrajtu. Tělo, kolo v pořádku, garmin na svém místě a frčím ve tmě s ostatními k Vysoké a k základně.
Bajky ošetřeny, dostavuje se malý Dima, Pušák, Pepíno, Bobo i odrodilec Ouroďák. Na stole se objevují zelené rukavice a dáváme tedy zelený přípitek na oslavu nově přidělaného blatníčku na Irčině kole. Sranda, čas však utíká, blíží se vánoce a jaro, jaro už, už ťuká na dveře.
Napsat komentář