Pernink – Schuppenova cesta
Probouzím se do deštivého a mlhavého úterního rána, obvykle přeplněného spěchem a pracovními aktivitami mladších kamarádů. Honba za pracovními úspěchy je dnes vystřídána svátečním klidem a vzpomínkami na nerovný zápas mezi ozbrojenými složkami lidových milicí, vyzbrojených obušky a masami vybavených pouze květinami a holými pažemi. Dělnické pěsti odtáhly do minulosti poraženy KO a otužilí Tukani tak mají možnost využít volna a vyrazit do větru, marastu, bahna, blátíčka, mlhy, deště a podmáčených terénů hodně podzimně vybarvených Krušných hor.
K Přebuzi vedou sice kratší a přímější trasy, ale tým to bere lalůčkem přes Mezirolí a Děpoltovice novou stezkou vzhůru k Odeřskému jezírku. Stoupání k hájovně Velflík proloženo jedním úspěšným a několika neúspěšnými výjezdy malého brdku, kde Žíža předvedl co se stane, když nevyndáte tretru včas s SPDček (video). Mlha houstne, houstne i počet vodních kapek, rosný bod se mění na vodní tok a nad Perninkem sílí i větry vanoucí z říše. Poryvy větru náhle posíleny i větrem z prořízlé duše Žížova bajku, další jízda je mu znemožněna a zkouší defekt opravit. Jedeme napřed a Žíža podává hlášení o neopravitelnosti duše i pláště, z telefonu ještě slyšíme, že už se doma suší a rozehřívá.
Bučinská cesta nás vede mlhou na Zaječí horu a pod Korec, kde přejíždíme nikým neobsazenou říšskou hranici. Na Henebergu pusto, nikde žádný německý živel a odpor přestavuje pouze silný vítr jako obvykle funící zepředu. Nečekáme tedy, míjíme vodárnu nad Johanem i přechod a německou šotolinu měníme u hraničního patníku za písek na české straně. Lesní cestou kolem Cíňáku spěcháme do teplé náruče osvěžovny na Přebuzi. Promoklé svršky rozvěšeny kolem plápolajícího krbu, kalorie doplněny a sváteční odpoledne dokreslují slova nesrozumitelného projevu našeho čelného představitele, vzpomínajícího si na všechny možné historické události a úspěchy, jichž jsme mezitím dosáhli. Krb zapracoval, svršky skoro suché jen z rukávů mé bundy ždímám vodu a s kamarády se vracíme zpět do syrové nepohody, kterou si pravidelně vychutnával, kromě Tukanů i kapitán Kot a příslušníci pohraniční stráže.
Pro rychlý ústup z vysokých nadmořských výšek Krušných hor a okolí obce Přebuz zvolena tradiční trasa k Rudné, pod Jedlovec k Vysoké Jedli. Pěkným sjezdem kolem Voráčka to sfouknout k přejezdu, projet Nejdkem, starou nejdeckou, cestou kolem trati k niťárně a dovést Romana k fortně osvěžovny u hřiště. Promočený Vítek náhle touží po domově, opouští sestavu, zbytek týmu obsazuje základnu a ve společnosti Boba a fandů Energie Pepína a Ouroďáka hodnotíme dnešní, konečně blátivou vyjížďku.
Napsat komentář