Olšová stezka na Velas…
Dvacet let v geologickém čase není nic ale jezdit na silničce nebo bajku dvacet let se stejně naladěnými kamarády po karlovarském okolí, v zakázaných prostorech obsazených armádou, vlastech českých a gumovat bahnité cesty i jinde v Evropě je důvodem, proč se koná dnešní slet Tukanů. Seznam pozvaných vyvěšen a místo sletu určeno. „U Beránků“ vše připraveno a jen se tam dostavit.
Počasí přeje, slunce topí od rána a od ACS zástupce náčelníka vede Tukany na Velas, kde se připojuje JTF. Smělé plány pro dnešní den narušeny spěchajícími účastníky závodu Xterra Ostrov 2015, kterým křížíme cestu. Očíslovaní závodníci udržují rychlost, tep i kadenci a „U Hastrmana“ je Bobo provokuje s pivem u úst. Popletený regulovčík nás navádí na trať závodu, nedbáme jeho pokynů a od Rafandy na úpatí Velflíku stoupáme (někteří dokonce i jedou) po zelené značce vzhůru. Opět narážíme na závodníky, tentokrát krotících své bajky ve sjezdu. Nechceme ovlivnit průběh závodu a tak jediná možná cesta je kolem potoka Jesenice, odbočujeme a umazáváme výškové metry pohybem kolmým na vrstevnice.
Všude plno prachu, zeleně a much, toužících po seznámení. Kola konečně zkratkou vystrkána na cestu s trochu příjemnějším sklonem, mouchy a ovádi náhle nestačí našemu tempu a rychlosti. Sjezd k usedlosti Anička vyšperkován průjezdem zarostlou, kořeny vypletenou a bahnitou svážnicí. Pstruží beze sněhu a lyžařů, všude kolem horko a prach na cestě ve stoupání kolem dolu Šlik k Abertamům, jenž nás vítají nastupujícím chladem a černými mraky slibujícími příděl vody. Ztráta času ve stoupání na Velflík kompenzována rychlým ústupem a sjezdem kolem sjezdovek, kde nás dohání nebeští kropiči.Vody je nějak najednou hodně a kape nepříjemně za límec. Pod námi Merklín, sjezdovka zdolána, Rafanda na pravoboku, před námi Hroznětín a hradba nově vybudovaného obchvatu.
Náčelní velí k průzkumu jak zdolat tuto překážku netradičně a protahuje se společně s kolem betonovou rourou do které se vejde kupodivu i Jirkova 29tka. Poslední metry v dešti a jsme v cíli „U Beránků“. Dostavují se Tukani všech ročníků a pohlaví, Bernard jako křen, skvěle pění, uzená kýta na stole, vzduchem neustále zní Tuk Tuk, hudební doprovod zpívajícím Tukanům zajišťuje rytmická skupina dua Blesk s Pušákem, Fotodokumentaci pro „Děpoltovice Herald Tribune“ zajišťuje pohotový fotograf Dima ml. Mezi přípitky odhadujeme stav a výsledky závodících Tukanů Romana, Martyho, Beryho, Martina a Zdeńka.
Čas letí, nejmenší Tukáňata usínají, Ouroďákovi psi vyvenčeni, tma jak v noci. Bernard nahrazen nepasterizovanou Plzní, opékají se buřty, zábava utichá s prvními paprsky vycházejícího světla, které odhaluje počty skalních, kteří zůstali a nejeli se zalykat domácím štěstím. Tělesné smysly probouzí svěží ranní koupel a záchvat povinnosti vyprázdnit nedopitý sud. Dopitná se vydařila, žaludky občerstveny sulcem a česnečkou. Prostor vyklizen, učesán, škody neshledány, nalezena pouze pumpička a duše, kterou nám přijel ukázat Ouroďák. Krátký ranní posilující spánek v podání Bohouše a jedeme zkontrolovat rodiny. Slet se vydařil, kujme plány na příští.
Napsat komentář