první padesátka je za mnou…
Sleduji svět kolem sebe, tlak vzduchu, politickou situaci, kurs renminby vůči dolaru i názory představitelů našich politických stran se mění každou hodinu. Den je delší než noc, jaro se pomalu mění v léto, kamarádům přibývají léta i kila a kazí nám věkový průměr.
Lovecká stezka, průzkum stavu a vyjížďka spojená se služební cestou je dnešním cílem pohybu Tukanů v loketských královských lesích. Hladina Ohře v Pionýrském je hluboko pod námi, nad námi vrchol Koule a ve svěží zeleni jarní přírody zkoušíme rovnováhu na úzké stezce v prudkém svahu mezi kořeny a kameny všech velikostí. Pěkná jízda jak na hraně okapu. Statný buk ležící přes stezku překonán přelezením, podlezením i dalšími styly, bajky opatrně s láskou přeneseny.
Jízda se mění v turistiku a bajky slouží k opírání a nošení. Popadané stromy a jiné překážky nastražené přírodou překonány a pro změnu je tu defekt na Honzíkově bajku. Nikdo by neřekl, že výrobce smyčců má velice blízko k diagnostice poruch a k servisu kol. Bohužel Honzík nemůže řadit a společně s Honzou Maďarem odjíždějí provést léčbu a nápravu způsobených škod. Situace využívá Bobo a lstivě mizí v lesním tichu a šeru držet místa u stolu na základně.
Loketské lesy poskytují nejen pěkné vyhlídky ale i pěkné sjezdy po neudržovaných svážných cestách. Pády žádné, jsme v Lokti a pro zahřátí vyjíždíme od tábořiště k oboře pod Rohem. V dlouhém stoupání udržuji své tempo, rychlost a umístění na vrcholu přenechávám mladším. Jeleni se v chladu schovávají , touha podívat se na Loveckou stezku z druhého břehu je silná a tak vyjíždíme na Lesní vyhlídku nad Svatoškami. Kouzelný výhled na Pionýrské střídá sjezd po „zvířecím“ ochozu lesem k chatám a zahrádkám v Tašovicích.
Nová lávka přes Ohři na svém místě, průzkum stezky kolem Ohře, vinoucí se bujnou asi metr vysokou a mokrou trávou, končí u krajského úřadu. Další postup panenským terénem zahrazen nepřekonatelným plotem a soukromým vlastnictvím břehu řeky. Nudný asfalt za námi, otužilé bajky sprchovány studenou vodou a Garmin hlásí 34 odpohybovaných kilometrů. Průměrná rychlost je hanebná, spotřebované kalorie nestojí ani za zmínku. Dnešní kulaté výročí Franty, který tímto posiluje řady starších a jistě moudrých, však stojí za zápis do análů. Nestačím ještě dosednout a sálem zní ťukání znějící příjemněji a lépe než zvonkohra v Loretě. Tak Franto Tuk, Tuk do další padesátky.
Napsat komentář