nad Pouští
Počasí jak na houpačce v sobotu voda ze všech stran doplněná bahnem, pískem a dnes je to skoro na koupání, krátké sukně a opalování i nahoře bez.
U ACS se plní startovní listina, zapisuje se i Ouroďák a Láďa ze Slavkova. Z Nové Role přijíždí vypraní a načančaní po Králi Šumavy Ája s Romanem. Chvíle čekání vyplňuje JTF informacemi o plánu dnešního švihu. „Závodníky bolí určitě nožky. Tak dáme terény nad Novou Rolí, sjedeme k zastávce a vyjedeme po asfaltu do Nejdku. Pak dáme Vysokou Jedli a Jedlovec, sjedeme pak nad Bernov a přes Poušť do Tatrovic a pak se uvidí“. Tolik plán a realizace provedena.
Výjezd přes polní letiště a Roman s Ájou mohou opět pozdravit spoluobčany v Nové Roli, kde na Bouchalce místní zahrádkář valí oči a slyším jeho komentář, že tolik bajkerů jsem tu ještě neviděl. Výjezd lesními kořenovkami nad zastávku střídá pěkný sjezd ke trati a pak asfalt do Nejdku. Na Vysokou Jedli volí štáb (náčelník + malý führer) vcelku netradiční výjezd kolem Voráčka a dál mezi ploty úzkou pěšinkou vzhůru. Nejdek je pod námi a po žluté značce se blížíme vysokou trávou po hřebeni nad Metalisem pod Jedlovec. Sjezd nad Bernov rozkvetlými loukami k Javořině a k Poušti.
Opět vysoká tráva, azimutem k Tatrovicím a po dlouhém sjezdu k Vřesové si můžeme vychutnat a užít fenolové aroma v němž nevydrží ani komáři. Stará Chodovská a Chodov míjíme po okraji terénem kolem Lincolnu, pak Mírová a začíná „pivní špurt“ do Jenišova. Od Teska se tempo zvyšuje a na asfaltu kolem Alberta se peleton trhá jak starý hadr. Kola zaparkována, místa u stolu obsazena, servírka kmitá jak střelka v kompasu, rezavá převařená voda teče proudem.
Zábava v plném proudu, doráží i Dany vyšperkovaný tukanským dresem, vyspravený trubičkami a elektrodami hlídajícími jeho skvělý zdravotní stav. U stolu se chlubí pěkným suvenýrem z Gardy – drenem trčícím z proraženého boku Vítek. Bezva večer, čas rychle utíká jako Usain Bolt na stometrové trati. Prsty na rukou, ulepené od přípitků na oslavy zdraví, úspěchů na Králi Šumavy a jednoho čerstvého inženýrského titulu, svírají řídítka a tmou se řítím do kopce k domovu. S hlavou na polštáři pak uvolňuji svaly, zkouším ještě paměť, přeříkávám si „Otče náš…“ a podléhám spánku.
Napsat komentář