-
- zanedbaná údržba? defekt řídítek
-
- Smolnická kypa, nad Božíčanama
-
- lalůčky na Smolnické kypě
-
- kdo je na tom líp? jeden táhne a druhý tlačí
-
- na zelené pod Hutnickým vrchem
-
- nad Novou Rolí před „muničákem“
Tak jsem si zvyšoval profesní dovednost, píseň soustruhu mi připoměla mládí a pracovní výkony i plnění norem pro trpícího podnikatele ale opouštím. Dnes sleduji předpověď počasí, vyklepávám z čapáků i dresu pavouky a obouvám tretry. Pohledem hladím kolo, ještě dopumpovat čerstvý kyslílk do bezdušáků a už se za mnou práší na asfaltu při jízdě ke startu vyjížďky. 11 kusů + rodinný klan „čočkinů“ a do úplného počtu chybí jen stálice Irena i Bobo, kteří se svěřili do rukou zkušených chirurgů.
V sobotu čeká na Tukany závod v Jizerských horách a dnes tedy náčelník volí spíš technickou vyjížďku a trasu, jenž je vpletena do podhůří Krušných hor asi jako odsouzenec Vilém do kola. Slyším povel ke startu a už míjíme Tesco a singltrekem pod tratí a kolem zahrádek jedeme lesíkem „Na Špici“ k Počernskému mlýnu. Počerny za námi a už se motáme mezi stromy aby nás stezka v lese vyplivla do bahna před Jimlíkovem. Kudy jsme jeli ví asi jen Roman a do Božíčan dojíždíme beze ztrát.
Chvilka klidu na obecním asfaltu a je před námi Smolnická kypa, kde projíždíme místa, která jsou v mapách označena „zde žijí lvi“. Ouroďák hlásí defekt řídítek. Představec utažen a už kličkujeme v lalůčcích po jednotlivých patrech výsypky, kde u Liščího vrchu je pro nás připravena oblíbená stoupavá úzká stezka, jenž je zakončena brodem na Vlčím potoce. Čekám, že pojedeme vzhůru k Rájci, ale Pušák nás vede krátce dolů, kde pak dáváme levou do lesa, kde ve stoupání ke „staré nejdecké“ silnici zvyšuje nejen tep.
Přejíždím asfalt a potkáváme tým „Krušnokolců“ mířících k Hammerhäuser. Tukani se vrací zpět do přírody i ke sjezdu na stezku nataženou kolem železniční trati k zastávce Nová Role, kde začínám tušit, že na tým čeká výjezd do Smolných pecí a pak stezka Mirka Zemana, nataženou pod Hutnický vrch. Krátká zastávka na traťovku a pak sleduji pád Ouroďáka na kluzkých větvích. Zelená značka pak vede pod „muničák“ nad Novou Rolí a pak pod vrchem „Vřesoviště“ stoupám za ostatními k cyklostezce do Mezirolí.
Dnes asi není chuť i vůle, vyjížďka je zkrácena a ticho v lese nad Bílou skálou ruší jen Tukani při jízdě po „parapetu“, „aršloch“ prověřuje jejich odvahu a jsme v Čankově. Slunce dávno zapadlo, nastupuje večerní chlad a ke slovu se hlásí světla i blikačky. Tempaři udávají rychlost a po chvilce dojíždíme k branám základny, kde čas letí ještě rychleji. Jedu brzy domů, tma kam se podíváš i teplo se někam vytratilo. Liduprázdná Stará Role a konečně ukládám kolo ke spánku a mohu si zapsat dalších, dnes v podmínkách babího léta odjetých 37 kilometrů…
Napsat komentář