-
- první metry kolem Ohře k solivárně
-
- Hloubek, červená k Sedlečku
-
- nad Šemnicí
-
- vodní areál zdraví – Sedlečko
-
- u Lesní kaple pod Bučinou
-
- Kyselka, pramen matonky
První listopadové úterý, předpověď počasí příznivá jen účast je poněkud slabší. Někteří kamarádi zapřažení v pracovním procesu nemají čas, jiní léčí náhlou rýmičku a pro ty ostatní jsou psány tyto řádky.
První sníh na hřebenech Krušných hor roztál, voda z nebe dnes nepadá a zůstal jen chlad a barevné listí na zemi. Sedm kusů dnes vede malý náčelník k cíli na základně přes Sedlečko, ke kterému se blížíme nejdříve po cyklostezce do dolních Drahovic a pak vzhůru mezi paneláky i zahrádkami k vodárně až k R6, za kterou dáváme dnes přednost červené značce, jenž nás povede po „Spodní jezdecké cestě“ k potoku Hloubek a stále rychle dál až k vodnímu areálu zdraví nad Sedlečkem.
Na koupačku dnes není nálada a tak rychle ztrácíme výškové metry při sjezdu do obce. Ztracenou výšku pak nalézáme na asfaltu ve stoupání nad Šemnici, abychom ji opět ztratili při sjezdu do Dubiny, kde je připravena naučná stezka „Andělská Hora-Kyselka“, narýsovaná pod „Skalkami skřítků“. Houpavá cesta a ve stráni pod rozhlednou Bučina si dáváme traťovku u „Lesní kaple“.
V ruce banán, pohled upřený do hlubiny k hladině Ohře, ještě společná fotka a po chvilce jsme u památkově chráněné ruiny „Mattonische schloss“, kterou se zoufale snaží někdo opravit. Zlatý orel hledí z věže na tu krásu a my hledíme rychle zmizet z tohoto místa zmaru k prameni kyselky, kterou si plníme bidony pod přísným pohledem bronzového podnikatele Mattoniho.
Hrb naplněný minerálkou si pak vezu přes lávku ke kinu a stále vzhůru lesní pěšinou k asfaltu nataženému do Nové Kyselky. Před námi je oblíbený „pulovičák“, kde rychle přibývají nastoupané metry ve směru k Boru, před kterým dáváme levou pod Lysý vrch. Světlo rychle mizí, zapínám světlomet a již ve tmě dojíždím s týmem do Dalovic a po cyklostezce k „chebáku“ a k základně.
Prolustován a prověřen se pak, covidově nezávadný, vrtím společně s ostatními u stolu a poslouchám Karlovy zážitky z jeho úspěšně zdolaného maratonu. Za první místo v kategorii má náš obdiv, přijímá ode všech gratulaci a jeho výkon připomíná nezničitelného „Kostěje nesmrtelného“. No na Karla nemáme, ale dnes odjetých 38 kilometrů má také svou váhu…
Napsat komentář