2021 09 25 kypa Smolnice

Studené zářijové dny jsou dnes nahrazeny sluncem i teplem a dnes je asi poslední možnost jak vyvětrat letní cyklystický šatník. Blatníky nejsou potřeba, bahno z minulých dní se dnes nekoná. JTF brousí podrážky svých bot někde kolem Písku a malý náčelník vede tým k projetí trasy závodu CHODOVSKÝ BIKEMARATON 2021.

10 hodin dopoledne, chvíle čekání na opozdilé a na součet účastníků mi stačí skoro jedna ruka. Sedm kusů není málo a v rychlém tempu jedeme západním směrem k Jenišovu a po pískových cestách na Podhorské kypě i k Mírové, abychom se podívali co je nového v Chodově.

Necháváme za sebou obvyklý sobotní ruch a z kdysi dolního Chodova/Unter Chodau to mezi keři valíme k hornímu Chodovu/Ober Chodau vzhůru mezi křovím k dnes zasypané obci Smolnice/Pechgrün, kde „Smolnická kypa“ vítá nejen otužilce i plavce na Bílé vodě, ale spousty šotolinových a pískových cest v různě nakloněných polohách i kolmo překonávajících vrstevnice, jsou připraveny prověřit síly bajkerů.

Guma našich plášťů na trati závodu poctivě broušena na písku kolem Bílé vody. Pušák nás vede rychle vlevo, vpravo a dolů i zpět k oblakům, až z toho mají satelity a Garmin zamotanou paměť. Poctivě nastoupané metry na trati jsou pak v závěru rychle ztraceny ve sjezdu k Vlčímu potoku (kde se odrozuje Marty) a od rybníků u „Obecních dílů“ se vracíme zpět na kypu, abychom se ještě znovu pokochali pohledem na vrcholky Slavkovského lesa.

Kochání je ale dost a barevná, sluncem ozářená vizuální strava je nahrazena kapalnými i pevnými kaloriemi v hotelu Nautilus. S plným žaludkem se prý lépe pracuje, já mám ale dojem, že mi dnes chybí dlouhodobě nacvičený polední klid. Zdravou lenost tak překonávám nezdravým pohybem s plným žaludkem, který vezu zpět vzhůru k Bílé vodě a pak i východním směrem k rychlému sjezdu k rybářům v Nové Roli.

Někde v Chodově se nám ale ztratila Irča s Verčou. Obě jsou odepsány ze stavu, necháváme je napospas živlům a Pušák dnes neobvykle chvátá domů. Nová Role je za námi, cyklostezka kolem Rolavy také, s Krčim pak, ozářeni sluncem, ochutnáváme rezavou vodu na Rolavě a doma si pak v klidu u kávičky zapisuji dnes líně odjetých 42 kilometrů…

fotky

Petr Baumann