2021 09 21 Radošov

Tak se opět Tukani vrátili ze světa a v sedlech svých horských strojů dnes vyjíždí na pravidelnou úterní akci. Náčelník se dnes angažuje jinde a vedení převzal malý náčelník, jenž podle plánu JTF ordinuje výjezd do míst, kterým vládnou zelené mozky. Návrh trasy se však dnes kříží s vůlí části dnes zúčastněných a zbytek se nenechává dlouho přemlouvat.

15 kusů vyjíždí podle Ohře do Všeborovic a od paty mostu kolem benzinky a vysílače k lesu ve „Spálené“. Svižná jízda kolem lesa pokračuje k“ Tokaništi“ a s pohledem na zemědělskou mechanizaci to valíme k „Lysému vrchu“, kde pak bojujem s prachem, který zvedají traktory na cestě k silnici na Pulovice. Naštěstí technika míří k silážním jámám v Boru a tým dává přednost výjezdu po lesních cestách v katastru „Na Spáleništi“ se závěrečným oblíbeným stoupákem pod „Studený vrch“, kde je nalezeno místy i bahno.

Před námi je sjezd nejdříve lesem a pak po loukách do Radošova, kde sjezdaři trhají rychlostní rekordy ve vysoké trávě. Já koukám do kraje, kochám se hloubkou pode mnou k Radošovu a jedu co to dá zelení dolů k silnici, kde se odrozuje Bobo s Irčou. Tým pak jede dolů k Ohři, kterou překonáváme po krytém Radošovském mostě, za kterým měníme plány a hrubé tejrání svalů i kol na čediči ve směru k Legerbergu vyměněno operativně za vcelku klidnou jízdu po červené značce do Kyselky. No JTF by měl jistě výhrady ke změně, ale dnes není v týmu vhodné klima pro dřinu ve stoupání.

Kola se točí na asfaltu do Kyselky a od „Jindřichova pramene“ na nás čeká mírné stoupání kolem zdejšího autokempu k halám, kde jsou zdejší minerální vody uvězněny do lahví a pak vyváženy do světa. Škoda, že ke každé láhvi nedávají fotky ze zdevastovaných lázní a skoro zřícené Mattoniho vily. Bronzový Mattoni svůj názor k tomu neřekne, je v parku přikován k soklu, nemůže s námi odjet mimo tuto zkázu a musí za trest hledět na zlatou orlici nad troskami svého snu, od kterého červená pokračuje ve směru k „Lesní kapli“.

Chvilka na traťovku u kaple, pohled dolů k Oři nemá chybu a chybu nemá ani sjezd k uzavřenému mostu v Muzikově. Most směle překonán a před námi je další smutek. V minulosti pěkná bajkerská divočina na levém břehu Ohře nahrazena rovinatou cyklostezkou, nataženou k Hubertusu a dál do Všeborovic. Jedu se Zuzkou a vzpomínáme spolu na příkopy, úzké lávky přes potoky, na klikaté úzké stezičky mezi smrčky kam se nevešly řídítka, na jízdu po břehu, na „dubnový dres“ i na kořenovky před a za Hubertusem. No pokrok nezastavíš.

Zastavujeme se s kamarády na Hubertusu, vlévám 33cítku do těla a jedu v pohodovém tempu vstříc k základně, kde si dnes připomeneme jisté nekulaté výročí narozenin i další resty vítězících kamarádů. Vše vyřízeno ke zdaru zúčastněných, večerní hodiny pokročily a jedu tmou domů, kde se nemám dnes čím pochlubit. Svaly mě bolí jak po závodě a do deníčku si dnes zapisuji jen 40 kilometrů. Ani pes mě nepochválil…

fotky

Petr Baumann