2020 05 05 Vysoká Štola

75 let od konce války a furt se nemůžeme osvobodit. Roušky stále povinné, do kina jedině v autě o úpravě účesů si můžeme zatím jen zdát (ti co mají na hlavě klouzačku se dnes smějí…) a sluneční paprsky doprovází hodně studený vítr vanoucí z bývalé imperialistickodevizové ciziny. Svobodně se ale můžete nadechnout v jarní zeleni, ve které se na místě startu sjíždí „korona“ sekce i Míra toužící po štíhlé linii, čerstvý důchodce Apolín a Michal, jenž s námi dlouho nejezdil.

Kola víří prach a už stoupáme v lalůčkách na stezkách v lese nad Bílou skálou. První dojmy z přírody jsou vstřebány a už padáme dolů z Mezirolí zkratkou na cyklostezku, která nás neomylně vede do Nové Role. Kousek klidné jízdy kolem Rolavy, technická kořenovka a je tu prudké stoupání k lesní školce. Výškový rozdíl rychle překonán a po stezce Mirka Zemana jedeme a sjíždíme opět k Rolavě, kolem které tým, vedený malým náčelníkem, hledá v buřeni cestu.

Cesta ovšem nenalezena, zdejší džungle je nad síly týmu. Kola vystrkána z křoví zpět do civilizace a po chodníku vyjíždíme k penzionu „Poseidon“, abychom rychle na asfaltu ztratili výšku k mostu přes Rolavu. Stará Nejdecká, ze Suché vyjíždím s týmem kolem vysílače k Benzince a stále výš nad Pozorku. Naučná stezka obtočená kolem vrcholku Kozích dílů pak naučí bajkera, jak zdolat ve zdraví převýšení ke křížku, za kterým se ve vřesu a borůvčí schovávám před studeným větrem.

Smělý plán na zdolání vrcholu Vlčince, odvál mrazivý vítr a žlutá značka nás vede mezi kameny k rozcestí „Vysoká Štola“, kde v lese „Pod Smolným vrchem“ kličkujeme mezi stromy ve směru k Novému Fojtovu. Známé stezky pod vrchem „Nad Matysem“ a jízda po loukách dolů do Lužce, ze kterého je třeba vyjet vzhůru k Odeřskému jezírku. Odměnou je pak rychlý sjezd a rovinka pod „Hroznatův vrch“, kde se tým dělí. Někteří dávají přednost klidnému, rekreačnímu sjezdu po zelené a druzí krkolomnému pádu k „Rafandě“, kde je vyzkoušena funkce pivního automatu.

Objevuje se i Bobo a pivní stroj bez výčepáka natočil potřebné, které se rychle vsáklo do vyprahlých, zaprášených hrdel „korona“ sekce. Drobné došly a před námi poslední kilometry do cíle „U Beránků“, kde pomazánky ve stylu „alá Maďar“ rychle mizí společně se zapadajícím sluncem. Chuť česneku a papriky pak zkušeně přebita východním exotickým jedem „Старый Мариинск бальзам“.  Rychlost návratu domů přes Sadov a Dalovice je důkazem, že ve spojení s plzeňským vývarem působí jak doping. Ve skvělé formě dojíždím domů a skvělé myšlenky mě napadají i při zápisu dnes odjetých 46ti kilometrů…

fotky

Petr Baumann