2020 01 21 Nový Fojtov

Kde že ty loňské sněhy jsou?  Za sněhem je dnes třeba vyjet do vysokých nadmořských výšek a vyrazit do jindy, v minulosti zapovězených krajin. Dnes můžeme jet a vyrazit kamkoliv, ale sníh je snad jen v Řecku, v Sýrii, v Libanonu nebo mírně nasypán na Vysočině. Jen ve Varech je slunečno a počasí jak na jaře.

Slunce za okny vyzývá k pohybu, líně míchám ve sklenici kloubní výživu s kolagenními peptidy, s extraktem Bosewellia serrata i s 150% mi antioxidanty a čekám, že mě dnes při vyjížďce poženou vpřed i jiné látky s nutričním a fyziologickým účinkem doplňujícím běžnou stravu. Obsah sklenice mizí v žaludku, zimní cooldres Tukanů obaluje mou kostru a u AC Start doplňuji sestavu na 10 kusů.

Vyjíždíme a tělesné teplo posílené slunečními lúči se zvyšuje při jízdě do vrchu k vysílačce a pak dál po polním letišti do Nové Role, odkud jedeme, posíleni Romanem, kolem hřbitova vzhůru k lesní školce. Klasikou pak stoupáme do míst, kde byl kdysi vrchol Hutnického vrchu. Místo vrcholu je dnes lom a před námi jsou Smolné pece, které objíždíme lalůčkem po lesních cestách a pak si máčíme pláště v bahnitě smrdutém lesním sjezdu k náhonu vodní elektrárny na Rolavě. Sjezd zdolán ve zdraví, jen malý náčelník si veze stopy bahna na zádech, aby ukázal štamgastům s čím se setkáváme při vyjížďkách.

Slunce má po šichtě, ztratilo se na západ, prsty v rukavicích začínají mrznout. Aby krev v těle neztuhla, tak vyjíždíme po asfaltu vzhůru přes Smolné Pece do Fojtova a pak lámeme další vrstevnice přes koňskou farmu až k Novému Fojtovu. Dnes z úchvatného pohledu na hotel Imperiál nic není. Tmu nahrazuje světlo reflektorů, ve stoupání pod „Komoru“ pak trénujem rovnováhu i techniku jízdy mezi kořeny a kameny. Brod na Vitickém potoce překonán a další jízda ve tmě v lese pod štíty velehor „Nad Matysem“ a „Osekem“ nemá chybu.

Pod námi září světla Děpoltovic, kde jistě bují nestřídmý noční život, ale dnes je tu pěkně mrazivo a koupání ve zdejším rybníku jen po prosekání ledu. Zámek máme za sebou a už si vytřásáme kostry i duše ve zmrzlých stopách koňských kopyt až do Mezirolí. Pro návrat do Varů je pak zvolen sjezd od křížku do Čankova. Nepamatuji se, kdy jsme to naposledy sjížděli, ale projet se tudy v noci v závějích zmrzlého listí a ještě dolů stálo za to.

Projíždíme Čankovem, Garmin ukazuje -5,6°C a v této zimě se nikomu nechce do pivního špurtu. Cyklostezka k Lidlu, temné uličky Tuhnic ve zdraví projety a už se bajky dělí o místo v garáži rehabilitačněkulturního centra. Čaj s přísadou do koblih rozehřívá ztuhlou krev, keců plno jako v hospodě, čas spokojeně utíká a k návratu zpět do mrazu chybí vůle. Odpovědnost i svědomí ale vítězí a poslední kilometry k domovu jsou hravě zdolány. Pěkná vyjížďka, posílená nejen kloubní výživou pak končí zápisem do deníčku, dnes 42 kilometrů…

fotky

Petr Baumann