2019 12 03 Spomyšl

Tak jsme přežili první advent i prudký nástup předvánoční nákupní horečky. Odkloněné, v potu tváří vydělané finance i naspořené „rodinobody“ jistě vhodně využity. Je však třeba myslet i na osobní zdraví a dnes, při dost studeném startu, zimně opeřeným Tukanům svítí i slunce. „Dnes jedeme naruby trasu, co jsme projeli s Romanem…. Starou Chodovskou, Tatrovice, Rájec…“ a slovo náčelníka určilo směr. Počítám pracně účast a do chladného větru dnes vyjíždí šest zástupců týmu Tukanů.

Dvory, singltrek za hřištěm Buldoků a v lesiku pod tratí k mlýnu v Počernech, Jenišov, Chodov, Stará Chodovská a je tu opět uhlíková stopa, která nás vede k odkališti u Vřesové a k brodu na Tatrovickém potoce. Brod hravě překonán, skvělé podzimní barvy listí pokrývá sníh, světla ubývá a vánočně vyzdobené Tatrovice necháváme rychle za sebou. Naše pláště pak nechávají stopy ve sněhu, který se drží na cestě před i v lese za Spomyšlí. Světlo měsíce náhle nestačí a tak přidávám navíc světlo reflektoru.

Louky i řádně promáčené lesní stezky projety a jsme dnes u „Studené vody“ asi nejvýše. Nastoupáno máme dost a je čas k návratu. Začíná citelně mrznout, pod koly nám chroupe ledová tříšť v loužích a i asfalt se leskne ledem. Černava, Rájec, stále ztrácíme nastoupanou výšku a po staré Nejdecké se vracíme přes Božíčany a Jimlíkov stále blíž a blíž k teplu a bráně rehabilitačního střediska.

Parovod, už vidím světla vysílačky a říkám si, že jsme se dnes moc nezabahnili. Mé myšlenky však rychle zahání malý náčelník, jenž nás vede do Žižkovy ulice přes pole. Náhle jsem obalen nejen já, ale jistě i ostatní přítomní, silnou vrstvou mlaskavě lepivé nadílky. Opouštím dnes nerad tým a jedu loukou domů střádat rodinobody. Po ujetí 38mi km pak ve světle čelovky pracně doluji kolo z bahenních zábalů. Bezva úterní podvečer…

Petr Baumann