Krudum, vítr a chlad
stačí ? nebo ho mám více připéct?
déšť se nám vyhýbá…
pohled k Doupovu
„Kamarádi, zitra v sobotu pokoříme vrchol Krudumi a dáme „Buřtování“. Výzva k účasti je jasná, jen počasí je nejasné. Ráno se honí po obloze šedivé, vodou nacucané mraky a k tomu chlad a vítr. Důležité je ovšem vyjet.
Jízdní řád Tukanů počítá s akademickou čtvrthodinkou a odjezd od AC Start v 10.00 hodin se malinko protáhl. Jenišov, Mírová, Chranišov, nadjezd nad dálnicí a už to valíme dolů k Ohři a přes houpací lávku do Starého Sedla. Pomalu, někdo by hodnotil můj výkon jako rozvážný, si přičítám výškově nastoupané metry z Hruškové v lese pod Vítkovem, kde čekající kamarádi mezitím zdatně vychladli.
Přes Milíře v ostrém tempu pak stoupáme všichni k vrcholu a k patě ocelové rozhledny na Krudumi. Ostrý a studený vítr zde hraje v konstrukci věže svou píseň a zdatní, outdorovými znalostmi vybavení táborníci Roman i Vítek s Pušákem předvádí jak vykouzlit ve větru hřejivé plameny táboráku, v jehož kouři se hřejeme a v jeho plamenech docházejí k dokonalosti námi dovezené buřty.
Mraky se honí po obloze o závod a my se také honíme jak o závod směrem ke Komářím rybníkům a pak i netradiční cestou kolem Malého Špičáku ke Krásnu. K věži nás pak vede nově upravená stezka, jedna fotka stačí, nahoru se nikdo nechystá a následuje rychlý sjezd k šenku U Divočáka. Zde svaly i duše občerstveny a už je před námi Horní Slavkov, Kounice, asfalt kolem Větrného Dvora, Bošířany. Výjezd ke Strážišti za námi a je tu „Fčelín“ s Žírou a jeho kamarády. Chvíle na pokec, čas rychle letí, „Zuzanka volá…“, zelenou značku opouštíme před „jezevcovkou“ a jsme v Doubí.
Roman míří do Role a tým jede obsadit pozice na základně, bezva den…
Napsat komentář