Krušné hory z Emy
Stružná od Činova
u odbočky pod Větrovcem
JTF ….150 metrů bahna? Kde asi letos je?
Druhá zářijová vyjížďka. Školní rok Tukanům nehrozí. Léta usilovného vzdělávání jsou za námi a dnes nás čeká terén v místech, kde kdysi žili lidi a dnes vládnou zelené mozky, ticho a klid ruší jen zpěv ptáků a bzučení hmyzu.
Odpolední slunce spaluje vše kolem řeky a právě kolem Ohře jedeme do dolních Drahovic, abychom si vychutnali stoupání kolem „Dallasu“ k hájovně a pak i k E48. Pražská silnice ve zdraví překonána a „znehodnocená“, červenou značkou označená vrtevnicová cesta nás vede rychle k potoku Hloubek. Stín lesa je pak příjemným osvěžením ve stoupání k lesní cestě „Ema“ pod Bukovým vrchem. Odměnou jsou pěkné a dnes i daleké výhledy nejen na Krušné hory, ale i ke Svatoboru a ještě kousek dál do prostoru.
Stoupání končí na panelech a po chvilce jedeme po asfaltu nataženému ke golfišti. U hájovny dáváme levou a po jindy mokré, zabahněné louce jedeme k Andělce. Chvilka na traťovku a už to valíme loukou dolů k brodu na Dubinském potoce. Brod se nekoná, ale zato je tu velká louže naplněná smrdutou vodou a za ní stoupání k rozcestí u bývalého kostela v Činově.
Ještě kousek a je tu závora ověšená cedulemi s nápisy. Zapomněl jsem si brýle, tak nápisy nečtu a závoru objíždím a jedu. Vrstevnicová, mírně houpavá cesta, koukám ze sedla do kraje a jsme na rozcestí „U obrazu“ pod Větrovcem. Týmu jistě chybí společné foto, tak jej absolvujeme. JTF pak oznamuje tudy jsme dlouho nejeli, dáváme levou a v rychlém sjezdu týmem zvířený prach pomalu klesá do trávy.
Jindy bezedné, lepivé bahno v obrovské 150 metrů dlouhé louži se vytratilo. Zůstal jen prach a stopy armádních strojů. Stále padáme dolů a jsou tu Lučiny a Dubina. „Dáme si pivo na Hubertusu…“ , beru to jako rozkaz, točím řídítky vlevo a po asfaltu jedu v balíku k Muzíkovskému mostu. Ukrajuji metry z kořenovky natažené kolem řeky a doháním čelo týmu, které si již vychutnává výstav pivovaru.
V tábořišti klid, jen pár skalních vodáků. Chlad táhne od přejí a vody, odjíždím s Cirdou napřed ve směru k základně, kam dojíždím po ujetí 49 kilometrů. Po chvilce doráží i zbytek týmu a můžeme pak gratulovat k prvnímu místu šampióna v Kralovicích i vítězovi Vítkovi v běhu na 100 metrů v Bečově.
Napsat komentář