11 kusů, AC Start, 15.15 hodin
sjezd od Ottovy výšiny ke Gogolově stezce
chvilka na traťovku – Pitchusberg
… kdo to vepředu brzdí? chata U Černé Marie
Tak nám čárky účasti při úterních vyjížďkách přibývají a také účast se pomalu zlepšuje, jak se někteří Tukani probouzí ze zimního spánku, nebo se vrací z teplých krajů. Na teplo je ještě brzo, v čerstvě napadaném sněhu kolem Chaloupek dnes nechali své stopy běžek Roman s Ájou a tým tiskne stopy svých zimních plášťů v terénech kolem Třech Křížů, Gétovky a Vítkovky ve směru k Dlouhé Lomnici.
Vyjíždíme a u Jara zastavujeme dopravu, řidiči koukají co se děje a my koukáme rychle zmizet a vyjet vzhůru ke Kameře Obskuře, ke Třem Křížům rychle a stále vzhůru k Ottově výšině, odkud to listím a přes kořeny valíme bystře jak jarní vody dolů ke Gogolově stezce. Chvilka oddychu a nastoupané metry přibývají ve stoupání ke Goethově vyhlídce. Někomu rychleji a jiným pomaleji.
Výškové metry přibývají, Bobo se odrozuje a hledá si svou cestu. Kousek klesání po trati závodu k bahnitému úvozu a pak vzhůru ke Gétovce, kde se objevuje ve stínu i sníh. Před námi Hůrky, hvězdárnu máme za sebou, pod Vítkovkou je chvilka na traťovku a pak i chvilka na vyzkoušení techniky jízdy v rozblácených kolejích po lesních strojích.
Kolovou, Pilu i všemi bajkery světa oblíbený asfalt natažený v prudkém stoupání máme za sebou a před Dlouhou Lomnicí dáváme levou přes pole u Bažantnice k Pytlákovu hrobu. Brody na Mlýnském i Telenském potoce hravě překonány a jindy velmi bahnité, technické úseky před vřesovištěm jsou překvapivě suché. No ještě že jsou tu kořeny, které dnes číhaly na zakládajícího člena. No žádný dramatický výstup se nekonal a Dima s Verčou si to svěže rozdávají na dlouhé rovince ke Golfu. Ostatní je tlačí před sebou, dlouhý sprint končí u padlého smrku a tak tentokrát není vítěze.
Šero a tma se hlásí ke slovu, Olšovky i Hůrky projíždíme pod Vítkovku již řádně a předpisově osvětleni. Modrá značka na stromech není sice vidět, ale hotel Imperiál v záři reflektorů ano. Pěkně romantický pohled a náhle to někdo vepředu u chaty Černé Marie brzdí. Rej bílého i červeného světla se točí ve vzduchu, prach se usazuje, z kamení se zvedá Pušák a tak rychlé přistání zřejmě nečekal.
Údy protaženy, svaly prohmatány, skelet těla i kola neporušen, cooldres nepotrhán. Imperiál roste před očima a jsme u Černého koně. Padáme do Libušiny a Moravské, kostel Maří Magdaleny, zlatý pruh lázní i pivní spurt k základně máme po 42 kilometrech vyjížďky za sebou…
Napsat komentář